Oblaky na obloze

Obecné informace o oblacích na obloze, jejich třídění i zajímavosti o tom co vypovídají a následně detailní popis a zajímavosti týkající se jednotlivých oblaků. To je cílem tohoto a následujících článků na toto téma. Jak oblaky třídíme dle pater na obloze? Co znamenají jednotlivé druhy oblaků? Co který oblak označuje a jak podle něho můžeme odhadnout počasí v nejbližších hodinách? Kdy se s konkrétním oblakem setkáme nejčastěji a proč? Jak daný oblak vzniká? Ohledně této tématiky najdeme asi mnoho dalších otázek, na které je možné odpovědět. Dále určitě existují i otázky, na které zcela přesná odpověď neexistuje. Zejména je řeč o zvláštních druzích oblaků, které stojí vedle základních. Na obloze totiž nespatříme jen oblaky typických tvarů a odrůd, u nichž známe procesy jejich vzniku.

Oblak nebo mlha?

Každý oblak je vodní párou, kterou tvoří vodní kapičky, přechlazené vodní kapičky nebo ledové krystaly. Oblak je tedy v podstatě mlha, nicméně zde platí jedno základní pravidlo. Za oblak pokládáme veškerou vodní páru viditelnou ze zemského povrchu ve větších výškách, která má zpravidla nějaký tvar. Ostatní vodní pára je považována za mlhu. Jde tedy o oblaky u zemského povrchu, které označujeme jako mlhu (oblak druhu Stratus). Oblaky, které se nám jako pozorovatelům na zemském povrchu jeví jako „květáky“, řeč je o typických letních oblacích kupovitého tvaru Cumulus, se například tomu který jimi bude prolétat budou jevit též jako mlha. Takže vždy záleží na úhlu pohledu.

Základní pojmy

Kondenzace – jako změna vodních částic na páru.

Kondenzační hladina – výška, od které je dosaženo plné nasycení vzduchu a dochází ke vzniku oblaků.

Kondenzační jádro – mikroskopická částečka aerosolu (např. prach) , na kterých vnikají oblaky. Jádra jsou pro nás zcela neviditelná, v porovnání s dešťovou kapkou je tato oproti nim obrovská.

Konvekce – působení sil vztlaku jako důsledek nehomogenního ohřívání povrchu.

Metamorfóza – je proces přeměny oblaku, např. oblak Cu na Sc.

Koalescence – je proces narůstání a spojování vodních kapek oblaku.

Koagulace – je proces narůstání a spojování ledových krystalů v oblaku.

Orografie – je zvrstvení terénu jako velký vliv na vznik oblaků.

Turbulence – je typ proudění přes horskou překážku a dochází za ní k promíchávání vzduchu.

Oblaky konvekční – vzniklé vlivem termické konvekce, zpravidla oblaky Cu a Cb.

Vrstevnaté oblaky – oblaky bez významnější struktury, které mají podobu rozsáhlejší vrstvy (oblaky Ci, Cs, As, St, Ns).

Kupovité oblaky – oblaky s významnější strukturou, jsou často prostorově omezenější (oblaky konvekční plus oblaky Cc, Ac, částečně Sc).

Řasovité oblaky – oblaky vysokého patra Ci, Cs či Cc.

Srážkové oblaky – oblaky schopné přinášet srážkovou činnost, jde o veškeré oblaky vyjma oblaků Ci, Cs, Cc a Ac.

Morfologická klasifikace oblaků

Tato klasifikace oblaků platí dnes a podle ní dělíme oblaky a určujeme druhy oblaků a viditelné na obloze plus jim přiřazujeme další vlastnosti. Zde nebude od věci zmínit krátkou historii klasifikace oblaků, alespoň v kostce.

  • 1802 – první publikovaná klasifikace oblaků Lamarckem, který považoval za nutné oblaky třídit
  • 1803 – dělení oblaků podle amatérského meteorologa Howarda
  • 1855 – klasifikace rozšířena o poddruhy oblaků meteorologem Renou (názvy zachovány dodnes)
  • 1885 – detailní klasifikace oblaků a vydání prvního atlasu oblaků
  • 1910 – popis deseti základních druhů oblaků v knize Meteorologie a klimatologie

Oblaky se na obloze neustále vyvíjejí a není možné veškeré oblaky nějak pojmenovat. Každopádně na základě jejich podobných rysů je možné každý oblak přiřadit k danému druhu a pojmenovat ho i podle dalších vlastností. Jaké rozeznáváme oblaky?

  • Běžné oblaky (10 základních oblaků)
  • Zvláštní oblaky (např. oblaky noční svítící)
  • Umělé oblaky (např. kondenzační stopy, oblaky z kouře)
  • Ostatní oblaky (např. oblačné stěny)

V tomto článku a dalších textech se budeme věnovat deseti základním oblakům. Ty mají latinský název, který se používá primárně. Je přeložen do češtiny a též má každý název uznávanou zkratku. Tyto názvy jsou složeny ze třech základních slov o následujících významech: Cirrus = řasa, Stratus = sloha a Cumulus = kupa plus s koncovkou nimbus = dešťový.

Oblačné druhy

Základní druhy oblaků:

  1. Cirrus (Ci) – řasa
  2. Cirrostratus (Cs) – řasosloha
  3. Cirrocumulus (Cc) – řasokupa
  4. Altostratus (As) – vyvýšená sloha
  5. Altocumulus (Ac) – vyvýšená kupa
  6. Stratus (St) – sloha
  7. Cumulus (Cu) – kupa
  8. Stratocumulus (Sc) – slohokupa
  9. Cumuonimbus (Cb) – bouřková kupa
  10. Nimbostratus (Ns) – dešťová sloha

Dále budou uváděny zkratky.

Každý oblak je něčím zajímavý, něco vyjadřuje a může mnoho napovědět. Některý na pohled velmi pěkný až fascinující, jiný naopak až nudný. Velmi oblíbené oblaky pro pozorovatele a fotografy jsou oblaky Cu a Cb, někdy ovšem tvoří velmi pěkné scenerie na obloze zejména oblaky Ac, Sc či Ci a Cc. Asi méně oblíbené budou oblaky St, Ns či As a Cs – tedy vrstevnaté, které většinou nenabývají nijak zajímavých struktur.

Oblaky vysokého patra: Ci, Cs a Cc (výšky nad 10km)

Oblaky středního patra: As a Ac (výšky kolem 6-8km)

Oblaky nízkého patra: Cu, Sc a St (výšky kolem 2-6km)

Oblaky mohutné (přesahující hranice pater): Cu*, Cb a Ns

*Oblak ve své poslední fázi vývoje (congestus, con)

Oblačné tvary

Každý oblak nabývá určitých tvarů. Tvar vyjadřuje to, jak je oblak vyvinutý, jakou má strukturu a podobně (např. zda je uspořádán do vln, zda má vlasatou strukturu nebo zda má podobu háčků či chomáčků atp.). Např. oblak kupovitý Cu, tvaru humilis (hum) – plochého tvaru, tzv. první stádium vývoje oblaku.

Dále je uvedeno vždy: Název oblaku, zkratka (český překlad) – druhy oblaků, u nichž se vyskytuje

Rozeznáváme tyto tvary oblaků (14):

  • Fibratus, fib (vláknitý) – Ci, Cs
  • Spissatus, spi (hustý) – Ci
  • Uncinus, unc (háčkovitý) – Ci
  • Floccus, flo (vločkovitý) – Ci, Cc, Ac
  • Castellanus, cas (cimbuřovitý) – Ci, Cc, Ac, Sc
  • Nebulosus, neb (mlhovitý) – Cs, St
  • Lenticularis, len (čočkovitý) – Cc, Ac, Sc
  • Fractus, fra (roztrhaný, cárovitý) – Cu, St
  • Stratiformis, str (rozsáhlý) – Cc, Ac, Sc
  • Humilis, hum (plochý) – Cu
  • Mediocris, med (mírně vyvinutý) – Cu
  • Congestus, con (silně vyvinutý) – Cu
  • Calvus, cal (lysý) – Cb
  • Capillatus, cap (vlasatý) – Cb

Žádných tvarů nenabývají oblaky As a Ns, jde o jednotvárnou šedou vrstvu bez významěji patrné struktury.

Oblačné odrůdy

Odrůda oblaku nám ukazuje jakou má daný oblak strukturu, jak je přesně uspořádán a zda je průsvitný či zda má patrné mezery. Některé oblaky nemusejí nabývat žádné odrůdy, ale naopak některé oblaky mohou nabývat více odrůd (oproti tvarům). Například oblak Sc s patrnými mezerami, jimiž vidíme modrou oblohu a přes oblak prosvítá sluneční nebo měsíční světlo nazveme jako Sc translucidus perlucidus a takový oblak bude zářivý a zároveň průsvitný.

Rozeznáváme tyto odrůdy oblaků (9):

  • Intortus, in (spletitý) – Ci
  • Vertebratus, ve (žebrovitý) – Ci
  • Undulatus, un (vlnový) – Cs, Cc, Ac, St, Sc
  • Duplicatus, du (zdvojený) – Ci, Cs, Ac, Sc
  • Radiatus, ra (rovnoběžný) – Ci, Ac, Cu, Sc
  • Opaccus, op (hustý) – As, Ac, St, Sc
  • Translucidus, tr (průsvitný) – As, Ac, St, Sc
  • Perlucidus, pe (zářivý) – Ac, Sc
  • Lacunossus, la (vydutý) – Cc, Ac, Sc

Žádných odrůd nenabývají oblaky Cb a Ns.

Oblačné zvláštnosti a průvodní oblaky

Zvláštnosti oblaků poukazují na výjimečné oblačné jevy či jevy doprovodné s oblaky související. Jde například o vzniklé závoje nad oblaky (velum) či výskyt srážkových pruhů pod oblaky (praecipitatio).

Rozeznáváme tyto zvláštnosti oblaků (6):

  • Virga, vir (srážkový pruh nedosahující povrchu země) – Cc, As, Ac, Cu, Sc, Cb
  • Praecipitatio, pra (srážkový pruh dosahující povrchu země) – As, St, Cu, Sc, Cb, Ns
  • Mamma, mam (prsovitý) – Ci, Cc, As, Ac, Sc, Cb
  • Arcus, arc (obloukový) – Cu, Cb
  • Tuba, tub (nálevkový) – Cu, Cb
  • Incus, inc (kovadlina) – Cb

Rozeznáváme tyto průvodní jevy oblaků (3):

  • Pannus, pan (cáry) – As, Ns, Cu, Cb
  • Pileus, pil (čepička) – Cu, Cb
  • Velum, vel (závoj) – Cu, Cb

Žádných zvláštností ani průvodních jevů nenabývá oblak Cs.

Vedle uvedeného dochází také k neustálé transformaci oblaků, a tak se z jednoho druhu oblaku může stát jiný, dojde k tzv. transformaci oblaku. Nejčastěji se tak děje například u oblaků Cu a Cb, kdy oblak Cb vznikne dalším vývojem oblaku Cu con. Oblak, ze kterého dojde k vývoji na jiný oblak se nazývá oblak mateřský.

Složení oblaků

Vysoké oblaky, nacházející se ve výškách s velmi nízkými teplotami, se skládají výhradně z ledových krystalků (Ci, Cs, Cc). V oblacích se mohou i při velmi mrazivých teplotách vyskytovat přechlazené vodní kapičky (při teplotách cca do -42°C), ale u vysoké oblačnosti tomu tak již není. Oblak středního patra As a oblaky Cb a Ns obsahují ledové krystalky i vodní kapičky. Oblaky Ac, plus nízké oblaky St, Cu a Sc jsou složeny převážně nebo výhradně z vodních kapiček.

V dalších navazujících textech bude podrobněji pojednáno o jednotlivých oblacích. Uvedeny o nich budou základní a doplňující teoretické informace i zajímavosti.

 

95fcd896bd_104530660_o2

Obr. 1 Příkladem si uveďme oblaky Cirrus a na nich patrný optický jev levé Parhelium, pod vysokými oblaky jsou viditelné rozpadající se oblaky Cumulus (další příklady v textech o jednotlivých oblacích).


Doporučujeme pro studium oblaků zejména:

DVOŘÁK, P. Atlas oblaků, 2008, 2012 a 2016.

SKŘEHOT, P. Velký Atlas oblaků, 2008.

HÄCKEL, H. Atlas oblaků, CZ verze Academia.

 

1 komentář: „Oblaky na obloze

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s