Oblaky Cirrus (Ci)

Tento text obsahuje informace různého druhu o oblačném druhu Cirrus. Jak může tento oblak na obloze vzniknout? Kdy ho nejčastěji spatříme? Z čeho se skládá, jaký má vzhled a proč? Jakých nabývá tvarů, odrůd a podobně? Můžeme od něho čekat srážky, jaký vývoj počasí předesílá, kdy a proč? Jak ho poznáme a s čím si ho můžeme splést? Odpovědi nejen na uvedené otázky nabídne tento příspěvek. Základy o oblacích byly položeny v příspěvku Morfologická klasifikace oblaků nebo také v příspěvku Oblaky na obloze.

Cirrus (Ci)

V českém překladu řasa, je jedním ze základních oblaků podle morfologické klasifikace oblaků, podle kterého určujeme ostatní poddruhy oblaků (viz předpona „cirro“). Je základním zástupcem oblaků vysokého patra, nacházejících se ve výšce nad 10km, nejčastěji kolem 12-13km nad zemí (v našich podmínkách, jinde i výše). Výška, ve které se oblak nachází se během roku mění. Oblaky Ci mají podobu řas a vláken, která jsou vždy průsvitná. Oblaky mohou být velmi tenké, kdy přes ně sluneční či měsíční světlo prosvítá velmi dobře a téměř ani nepozorujeme jejich výskyt na obloze. Na druhé straně mohou být hodně husté, kdy skrz ně sluneční či měsíční svit téměř neproniká. I podle toho rozlišujeme jejich odrůdy. Oblaky se vyskytují v osamocené podobě, ale i v souvislejších vrstvách, kdy mohou být jednotlivé části oblaků pospojovány a navzájem propojeny.

Vznik a složení oblaku

Oblaky Ci vznikají vlivem specifických vzdušných pohybů ve výškách jejich výskytu. Též mohou vznikat z bouřkových oblaků Cb (Cumulonimbus, viz dále), kdy dojde k rozpadu bouřkového oblaku a z jeho kovadliny vznikne ve velkých výškách oblak Ci. Vzniknout může též transformací z oblaků Cc a Ac na jinak bezoblačné obloze.

Oblak Ci se skládá výhradně z ledových krystalků a to z důvodu jeho výskytu ve velkých výškách troposféry, kde se vyskytují velmi nízké teploty. Právě jeho složení pouze z ledových částic zajišťuje jeho typicky vláknitý vzhled v podobě převážně tenkých vláken, které jsou průsvitné a to mnohdy velmi dobře.

Oblaky Ci nejčastěji vznikají:

  • Z kovadlin bouřkových oblaků
  • Transformací z oblaků Altocumulus a Cirrocumulus
  • Určitými vzdušnými pohyby

Tvary oblaku

Oblaky Ci nabývají typických tvarů, které buďto žádný jiný oblak nemůže mít, anebo daný tvar může příslušet pouze jinému řasovému oblaku vysokého patra bez patrné kupovité struktury (řeč je o oblaku Cs nebo Cc, jejichž popis bude obsahem dalšího obdobného textu zde).

Oblak Ci nabývá tvarů:

  • Fibratus (fib)
  • Spissatus (spi)
  • Floccus (flo)
  • Uncinus (unc)
  • Castellanus (cas)

Oblak Ci tvaru fib má podobu typických řas, které se mohou vyskytovat osamoceně v podobě malých pásů či ploch na obloze nebo v souvislejších vrstvách. Oblak je průsvitný slunečním i měsíčním světlem většinou velmi dobře, avšak například při opalování jeho přítomnost na obloze v oblasti polohy slunečního kotouče docela dobře poznáme. Sluneční svit přeci jen zeslábne. Oblak tvaru spi má podobu hustých vláken a může být i rozsáhlejší. Tento tvar oblaku dokáže i významněji zastínit sluneční svit. Při určitých světelných poměrech (například při soumraku) se může jevit i tmavý. Nicméně oblaky Ci jsou oblaky nesrážkové a neobsahují tedy žádné větší částice. Jsou tedy vždy bílé, jen při určitém nasvícení slunečním svitem se mohou jevit tmavší a v případě vycházejícího nebo zapadajícího Slunce se pak vlivem rozptylu jeví oranžové až červené. Oblak tvaru flo jsou vločkovité oblaky v podobě menších částí nebo rozsáhlejších vrstev. Mohou mít i podobu chomáčků. Oblak tvaru unc jsou oblaky háčkovité, kdy je řasa zakončena výčnělky směrem vzhůru, kterým se říká háčky. Tento tvar oblaku má specifický vznik, o kterém bude blíže pojednáno v některém jiném textu. A konečně oblak tvaru cas jsou oblaky připomínající cimbuří a věže. U druhu Ci se nevyskytuje tak často jako například u druhu Altocumulus (viz dále).

Odrůdy oblaku

Oblak nabývá také různých odrůd, které vyjadřují jeho rozložení na obloze či rozložení a chování jednotlivých částí oblaku.

Oblak Ci nabývá odrůd:

  • Intortus (in)
  • Radiatus (ra)
  • Duplicatus (du)
  • Vertebratus (ve)

Odrůda in vyjadřuje specifické propojené, tzv. spletité, řasy oblaku Ci. Jednotlivé řasy oblaky jsou propleteny do sebe a působí chaotickým dojmem. Odrůda ra vyjadřuje naopak rovnoběžné pásy oblaků Ci, které se neprotínají a neproplétají, ale zdánlivě se v dáli sbíhají do jednoho bodu. Jedná se o dlouhé pásy oblaku. Du označuje zdvojený oblak Ci, kdy se nad sebou v různých výškách vyskytují dvě vrstvy oblaku Ci. Tato odrůda není u nás příliš častá. O poznání častější je odrůda ver, která označuje oblak Ci podoby rybí kostry, kdy oblak připomíná její žebra. Struktura je tedy žebrová.

Zvláštnost oblaku

Jak už napovídá jednotné číslo v názvu tohoto odstavce, tak oblak Ci může mít pouze jednu zvláštnost a to:

  • Mamma (mam)

Zvláštnost mam vyjadřuje, jak je poměrně známo, prsovitou strukturu. Oblak má ve spodní části výčnělky (váčky), podobající se ženským prsům. Tato zvláštnost je sice o poznání častější zejména o oblaku Cumulonimbus – Cb, ale v některých případech jí nabývá i oblak Ci.

Optické jevy

S oblakem Ci jsou spojeny typické optické jevy a to jevy halové. Oblak Ci se tak jejich výskytem v případě slunečního nebo měsíčního světla „prozrazuje“, jinými slovy se ukazuje jeho existence a potvrzuje se, že jde o oblaky vysokého patra. Na oblacích Ci vzniká nejčastěji jev Parhelia – boční Slunce, dále malé halo a někdy jsou viditelné i další části souboru halových jevů.

Výskyt oblaku

Oblaky Ci se vyskytují nejčastěji v oblastech vysokého tlaku vzduchu, dále též v prostorách před frontálními vlnami (zejména před teplými frontami) a jde o oblaky, které uvozují přechod atmosférické fronty (zejména teplé fronty nebo okluzní fronty charakteru teplé fronty, ale objevit se může i před nebo na studené frontě). Oblak Ci často při přechodu atmosférické fronty na obloze ze zemského povrchu nevidíme, neboť je překryt ostatními hustými druhy oblaků s frontou spojenými. Výskytu oblaku Ci na obloze může znamenat změnu počasí k horšímu (příchod oblačnosti a srážek, zpravidla větrné počasí a ochlazení, zejména v zimním období pak naopak oblevu za teplou frontou). Oblaky Ci patří do vysokého oblačného patra dle vertikálního členění oblaků. Vyskytují se ve výškách od 7 do 13 kilometrů v našich podmínkách (v jiných oblastech to může být i kolem 16 až 19 kilometrů nad zemí), jako průměr lze tedy uvést výšky kolem 10 kilometrů.

Klasifikace oblaku

Oblak Ci poznáme na obloze docela dobře, neboť se jedná o chomáčky či pásy (většinou nepokrývající větší část oblohy) řasových oblaků. Je zjevné, že se nacházejí ve větších výškách a že jde výhradně o ledové oblaky (složené z krystalků ledu). Oblak můžeme v případě většího rozsahu zaměnit za oblak Cs (viz dále), avšak oblak Cs je zpravidla o poznání rozsáhlejší a hlavně je na obloze souvislejší a bez zjevné struktury (bělavý závoj). Oblak Ci můžeme zaměnit s rozfoukaným kondenzačním pruhem za letadlem, někdy se od umělé oblačnosti v podobě těchto pruhů velmi špatně odlišuje. Poté je nutné znát přesný vznik oblaku, tzn. pozorovat situaci od počátku (zda jde o tvorbu stopy za letícím letadlem nebo nikoli a jde tedy o oblak).

Jak poznáme oblak Cirrus?

  • Oblak vysokého patra (výška nad povrchem cca 10 km)
  • Podoba řasy (viz český překlad)
  • Nesrážkový oblak (sám o sobě je srážkovým pruhem)
  • Vždy průsvitný oblak
  • Složení pouze z ledových krystalků
  • Vyskytuje se zejména před teplými frontami či na předních a zadních stranách anticyklon nebo vzniká z kovadlin rozpadlých bouřkových oblaků (oblaky Cb)
  • Vznikají na něm halové jevy jako druh optických jevů v troposféře
  • Nejčastěji má tvar vláken, někdy velmi tenkých, jindy hustých
  • Vlákna jsou někdy zakončena chomáčky nebo vzhůru zahnutými háčky
  • Může mít podobu propletených vláken nebo naopak zcela rovnoběžných, též může nabýt podoby rybí kostry
  • Značit může změnu počasí k horšímu (první oblaky před příchodem atmosférické fronty), ale také výskyt vysokého tlaku vzduchu a hezké počasí (výskyt na okrajích anticyklon)

Příklady oblaku

5e32d3de56_102146195_o2

Obr. 1 Oblaky Cirrus fibratus intortus

18b95445bf_98501054_o2

Obr. 2 Oblaky Cirrus uncinus radiatus

Použitá a doporučená literatura ke studiu:

(1) SKŘEHOT, P. Velký atlas oblaků. Brno: Computer Press, 2008

(2) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků. Cheb: Svět Křídel, 2012

(3) DVOŘÁK, P. Atlas oblaků 2016. Cheb: Svět Křídel, 2016

(4) ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007

(5) HÄCKEL, H. Wolken. Stuttgart: Eugen Ulmer, 2004 (CZ verze ŽÁRSKÁ, M. Atlas oblaků. Praha: Academia, 2009)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s