Největší povodně v ČR

Tato stránka poskytuje přehled roků s výskytem nevýznamnějších povodňových situací u nás a to od dávnější historie po současnost. Přehled nejsušších roků je uveden včetně dalších informací na stránce Největší sucha v ČR. Na této stránce se zabýváme opačným hydrologickým extrémem oproti suchu (viz stejnojmenná stránka). Stejně jako je tomu u sucha, tak i u povodní jsou situace z dávnější historie rekonstruovány na základě dokumentárních záznamů. Informace o novějších povodňových situacích jsou dostupná z měření a pozorování a jsou přesnější.

Témata stránky: Povodně v dávné historii, povodně dle dokumentárních pramenů, nejvýznamnější povodňové situace v ČR, synoptické příčiny povodní.


NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POVODŇOVÉ SITUACE V ČR

Povodně v posledních letech možná upadly v zapomnění, ale neusínejme na vavřínech. Poslední plošná a významnější povodňová událost se vyskytla v ČR v červnu 2013, od té doby se řeší nejen u nás spíše sucho během letního období. Povodňové události ovšem i v historii střídaly ty velmi suché a jak se říká „karta“ se může velmi rychle otočit. Příkladem může být povodňový rok 2002, kdy si každý pamatuje na katastrofální povodeň a v mnoha ohledech z posledních let nejvýznamnější událost tohoto druhu. O rok později se četné oblasti Evropy, včetně našeho území, potýkaly naopak se suchem a toto bylo jedno z nejvýznamnějších (více výše uvedená stránka).

Největší povodně v ČR (tučně významné události, některé jsou rozpracovány na samostatných stránkách tohoto menu) od nejnovější doby:

  • 2013
  • 2010
  • 2009
  • 2006
  • 2002
  • 2000
  • 1997
  • 1972
  • 1940
  • 1902 a 1903
  • 1897
  • 1890
  • 1872
  • 1862
  • 1845
  • 1830
  • 1827
  • 1824
  • 1810
  • 1804
  • 1799
  • 1786
  • 1784
  • 1771
  • 1770
  • 1740
  • 1736
  • 1712
  • 1698
  • 1682
  • 1675
  • 1655
  • 1651
  • 1615
  • 1598
  • 1587
  • 1582
  • 1575
  • 1570
  • 1569
  • 1568
  • 1567
  • 1566
  • 1564
  • 1537
  • 1531
  • 1515
  • 1501
  • 1481
  • 1445
  • 1432
  • 1392
  • 1373 a 1374
  • 1370
  • 1367
  • 1364
  • 1359
  • 1342
  • 1321
  • 1316
  • 1315
  • 1281
  • 1273
  • 1272
  • 1257
  • 1141
  • 1118

Tučně jsou vyznačeny extrémní události (zpravidla s průtokem v Praze nad 3 000m3/s-1 nebo jinak významné), některé zásadní jsou na dalších stránkách detailněji rozpracovány. Červeně jsou vyznačeny nejvýznamnější povodně dle kulminačního průtoku (měření/odhad dle rekonstrukce povodně) a oranžově je vyznačena druhá nejvýznamnější povodeň dle shodného kritéria či světle oranžově pak třetí nejvýznamnější – viz detailněji dále. První spolehlivě doložená povodeň u nás byla extrémní povodeň v roce 1118 a tu považujeme za první známou. Informace o dalších povodních jsou o něco pestřejší, avšak stále máme o přesném průběhu situace v různých oblastech pochybnosti, které se v případě dávných událostí asi nikdy nepodaří rozluštit. O povodních v 18. a zejména od 19. století máme stále více informací, o povodní nové éry s nástupem digitalizace pak velmi mnoho informací. Výše zobrazený žebříček seřazený podle času sestupně vychází z hodnot kulminačních průtoků Vltavy v Praze po rekonstrukci této řady a za větší povodně považuje ty s kulminačním průtokem alespoň 3 000m3/s-1.

V dalších odstavcích je přehled roků s výskytem nejvýznamnějších povodní na území ČR a to z hlediska Vltavy v Praze a Labe v Děčíně, ale i obecně, dle velikosti kulminačního průtoku. Nejvýznamnější povodně posledních let jsou stručně popsány, včetně jejich synoptických příčin, detailněji pak na patřičných stránkách tohoto menu.

Největší povodně na Vltavě v Praze

Povodně v této lokalitě jsou sledovány dlouho, sledování má svoji tradici a existují odsud nejpodrobnější záznamy. Podobně jako je tomu v případě měření teplot v Klementinu, nicméně vysoké hladiny Vltavy byly sledovány již o mnoho dříve. Nejstarším vodočtem v Praze je hlava Bradáče, pod které se hodnotila extremita povodní v minulosti. Jako památka se u řeky tato hlava nachází dodnes. Dnes již ovšem měření zajišťují speciální vodočty, které zasílají data do centrálního pracoviště pomocí výpočetní techniky každých deset minut a v počítačích jsou ukládána a vyhodnocována, současně se dle nich a dalších vstupů sestavována prognóza vývoje. Z hlediska měření vodních stavů na Vltavě v Praze lze zmínit vodočet v Praze – Malé Chuchli, který se nachází na levém břehu u Mostu Inteligence, kousek pod zdymadlem Praha – Modřany. Odtud jsou data zasílána do systému na hlásný profil, který je současně profilem předpovědním. Měřící stanici provozuje ČHMÚ ve spolupráci s Povodím Vltavy, s. p. Běžně se zde vodní stav pohybuje kolem 100cm, v letním období klesá na hodnoty kolem 50-60cm, při nejnižším odtoku z kaskády a zaklesnutí průtoku Berounky může jít i níže, avšak od dosahování stavů sucha stejně jako od rychlých nástupů povodní a jejich větších intenzit chrání tuto oblast kaskáda přehrad na Vltavě. Od velké vody z Berounky Prahu ovšem uchránit nedokáže a od velkých vod ze Sázavy jen velmi omezeně – pouze stupněm Vrané, který nemá zásobní prostor.

Povodeň v roce 2002 byla v Praze z hlediska stavu a průtoku největší za posledních několik století. Vodní stav zde dosáhl cca 6.3m. Nejvýznamnější co do průtoku byly (srovnatelně) dle rekonstrukcí povodně 1118 a 1432 (letní). Nejvíce povodní se v historii v tomto profilu objevilo na jaře a v první polovině léta, nejméně naopak na přelomu léta a podzimu a současně během podzimu a na počátku zimy. Nyní se podíváme na největší povodně v Praze zaznamenané na tomto vodočtu či dřívějším jednoduchém vodočtu. Vltava v Praze představuje profil, ve kterém již Vltavou teče veškerá voda, která je posbírána samotnou řekou a jejími četnými přítoky z celých jižních a jihozápadních Čech, včetně Žďárska a jižní části středních Čech. Údaje zde naměřené tak mají vypovídající hodnotu o odtoku z tohoto území. Proto zde byly bedlivě sledovány vysoké průtoky již v minulosti.

Největší povodně dle kulminačního průtoku

Největší povodně: 1118 a 1432 (6 000m3/s-1, léto), 2002 (5 160m3/s-1, léto), 1845 (4 500m3/s-1, jaro), 1784 (4 400m3/s-1, zima), 1501 a 1655 (4 000m3/s-1, léto), 1890 (3 980m3/s-1, léto/podzim), 1799 (3 900m3/s-1, zima), 1862 (3 850m3/s-1, zimní), 1675 a 1598 (3 800m3/s-1, léto), 1824 (3 760m3/s-1, léto), 1598 (3 700m3/s-1, jaro), 1830 (3 550m3/s-1, zima/jaro), 1272, 1273, 1342, 1359, 1367, 1370, 1373, 1374, 1682 (3 500m3/s-1, převážně zima/jaro nebo léto).

Povodně na základě kritéria kulminačního průtoku 3 500m3/s-1 se zvýrazněním několika nejvýznamnějších událostí.

Největší povodně na Labi v Děčíně

Profil Děčín je závěrový profil, podle kterého hodnotíme odtok z celých Čech a to vyjma drobných toků, které odvádějí vodu do sousedních států. Ojediněle odvádí vodu do cizího státu tok větší a tím je zejména Lužická Nisa. Ostatní toky stékají do povodí Labe a to prostřednictvím Labe a jeho přítoků a prostřednictvím Vltavy a Ohře a jejich přítoků. V Děčíně tak jsou zaznamenávány největší průtoky a povodeň zde má nejdelší trvání, pomalý nástup i pomalý ústup. V tomto profilu tak můžeme vysledovat několik největších povodní posledních desítek let, kdy zde bylo prováděno soustavné pozorování. Lze tak ve vztahu k výše uvedeném výčtu největších povodní na Vltavě v Praze vysledovat, ve kterých letech se na povodni podílelo především povodí Vltavy a tedy odtok z jižních, jihozápadních Čech a většiny Českomoravské vrchoviny a kde naopak povodeň zintenzivněl odtok ze samotného Labe či významněji přispěla i řeka Ohře. Podobně též hodnotíme dle tohoto profilu odtok z území Čech ve vztahu k nízkým průtokům a výskytu sucha. Za prahovou hodnotu průtoku pro sucho se v tomto profilu považuje průtok 60m3/s.

Největší povodně dle kulminačního průtoku

Největší povodně: 1845 (5 120m3/s-1, zimní, Q200), 1784 (4 800m3/s-1, 2002 (4 770m3/s-1, letní, Q100-200), 1862 (4 340m3/s-1, zimní, Q50-100), 1890 (4 000m3/s-1, letní, Q50), 2013 (3 740m3/s-1, letní, Q20-50), 1876 (zimní, Q20-50), 1900, 1920 a 1940 (zimní, Q20), 1865 (zimní, Q10-20), pod Q20 dále například zimní povodně 1865, 1855, 2006, 1941 či 1923 a letní povodně 1896, 1954 či 1981.

Nejvýznamnější povodně dle koeficientu dob opakování a u novějších povodní průtoku dle měření nebo vyhodnocení po rekonstrukci v novější době (od počátku 19. století). Seřazeno od nejvýznamnějších událostí (tyto zvýrazněny) po méně významné a to po doby opakování alespoň Q10-20 let (poté uvedeny některé další události).

Nutno poznamenat, že u větších povodní jsou kulminační průtoky na Labi v Děčíně většinou nižší než na Vltavě v Praze, neboť dochází zejména v nížině kolem Mělnicka a Litoměřicka ke značným rozlivům a průtok je těmito snížen.

Příčiny a důsledky povodní obecně

Jaké jsou typické příčiny vzniku povodní a synoptické příčiny takového průběhu počasí, které způsobují povodně nejčastěji. Jak je tomu z hlediska zimních a jak z hlediska letních povodní. Co povodně u nás nejčastěji způsobují a proč, anebo jaké jsou důsledky? O tom pojedná obecně tento odstavec.

Zimní povodně či povodně jarní (obecně povodně z tání a smíšené povodně) způsobují významné, rychlé a déletrvající oblevy a to po dlouhotrvajících tuhých a na sníh bohatých zimách. Pokud přichází oteplení náhle, trvá delší dobu a je významné, odtává sněhová pokrývka ze všech nadmořských výšek najednou. Pokud se při oteplení k tání přidají významnější dešťové srážky, pak je povodeň umocněna. Další urychlení tání sněhu a umocnění povodně může přinést též silný vítr. Střet těchto třech základních faktorů vyvolal v minulosti významné zimní či jarní povodně, nejčastěji s nástupem během přelomu ledna/února, v únoru a na přelomu února/března, jen ojediněle později. Příčinou oteplení je obecně náhlá změna cirkulace v důsledku přestavení tlakových útvarů nad Evropou a příčinou případného silného větru a srážek vliv frontálních systémů s vazbou na významnější tlakové níže.

Co se týče letních povodní, tyto významné události způsobuje vždy déletrvající a intenzivní déšť, který může být i v kombinaci s lokálním zesílením srážek (přívalové srážky) v důsledku rozvoje konvekční činnosti (bouřky). Přívalové povodně pak způsobuje samotný výskyt konvekční činnosti (bouřek) s přívalovými srážkami, které zasahují menší území, avšak v některých případech mohou po delší období zasáhnout poměrně značnou část naší republiky (například v létě 2009). Synoptické příčiny výskytu tohoto počasí jsou též v případě velkých letních povodní obdobné či prakticky shodné. Výskyt tlakové níže, postupující velmi zvolna (přechodně prakticky setrvávající nad shodnými oblastmi) přes střední Evropu a vliv s ní spojeného frontálního rozhraní (zpravidla vlnícího se).

Příčiny, průběh a následky největších povodní v ČR

Nyní se podíváme na největší povodně v ČR (od poloviny 19. století) jako celku, které ovšem vždy více zasáhly určité lokality, ať už to bylo jih Čech, sever Čech, Morava či jiná dílčí oblast. Většinou se jedná o výše uvedené povodně (ať už u vltavského profilu Praha nebo u labského profilu Děčín) zvýrazněné barvami, které zhruba prezentují extremitu povodně tak, jak ji hodnotí stupně povodňové aktivity v ČR. Zajisté nikoli doslovně, neboť při každé velké povodni se objevilo několik 3.SPA na několika tocích a tyto hodnoty byly často mnohokrát překročeny. Poslední odstavce článku nabídnou tedy podrobnější popis příčin, průběhu a případných následků největších povodní v ČR, včetně základního popisu dané povodně (situace, typ atd.).

Povodeň 1845

První velkou povodní v době ustáleného sledování průtoků na našich tocích byla jarní povodeň, která se objevila v březnu roku 1845. Povodeň řadíme do zimního typu (tání), který odlišujeme od letního typu tím, že příčinou povodně nemůže být tání sněhu a ledových jevů či jejich hromadění v korytě toku v podobě ledových zácp, nápěchů atd. Tyto povodně spadají do zimního typu, stejně jako povodeň způsobená táním i v kombinaci s výskytem dešťových srážek (smíšená povodeň tání a deště).

Specifika:

  • ČR obecně
  • Smíšená povodeň
  • Sněhová pokrývka a četné ledové jevy (celina místy až 1m) vlivem silných mrazů
  • Tání po dlouhém období mrazu bez oblevy
  • Kulminace Vltavy v Praze na 4 500m3/s-1 (odhad průtoku při povodni roku 1784 je 4 580m3/s-1)
  • Labe v Děčíně vystoupalo na 10.3m, kulminační průtok byl odvozen na 5 120m3/s-1
  • Menší intenzita povodně v povodí Berounky, Otavy a Sázavy oproti následným povodním v letech 1872 a 1890
  • Rozvodnění toků a vznik škod i v povodí Moravy, Svitavy, Dyje či Jihlavy

Povodeň 1862

Další větší povodeň se odehrála v únoru 1862, byla povodní zimní. Zima nebyla ale tak krutá jako v předchozím případě. Jednalo se o smíšenou povodeň, kde spolupůsobilo tání sněhu po oteplení společně s vydatnými dešťovými srážkami (Praha 26.4mm/24h, pozn. dosavadní únorové maximum pro tuto oblast). Kulminace Vltavy v Praze na 3 850m3/s-1, Ohře v Lounech 1 140m3/s-1 a Labe v Děčíně na 4 340m3/s-1.

Povodeň 1872

Jarní povodeň z konce května 1872 byla významná. Nejvíce zasáhla povodí Berounky a Ohře, kde si vyžádala 240 obětí a značné materiální škody. Jednalo se o letní typ povodně v podobě bleskové, kdy příčinou byly prudké konvekční srážky. Tyto srážky trvaly hodiny a zasáhly větší území než je v těchto případech běžné. Ve velké části povodí Berounky se kolem 25. a 26. května objevily prudké bouřkové srážky. Přes Čechy v té době přecházelo výrazné zvlněné frontální rozhraní. Přívalové srážky se na rozhraní objevily v pásu západ, střed až severovýchod Čech.

Specifika:

  • Srážkové úhrny na Plzeňsku a Berounku přesahovaly i 200mm/den (Měcholupy 289mm a Mladotice 237mm – zde nepřekonaný rekord)
  • Ojedinělá intenzita a zároveň rozsáhlost bouřkových systémů
  • Postup bouřek ve směru toku řeky Berounky
  • Kulminace Berounky v Berouně při cca 3 000m3/s-1 (v srpnu 2002 2 170m3/s-1)
  • Kulminace Vltavy v Praze na 3 330m3/s-1
  • Povodeň si vyžádala 250 obětí

Povodeň 1890

Další velmi významná povodeň přišla v září roku 1890 a zasáhla především povodí Labe a Ohře. Příčinou byly vytrvalé a vydatné srážky. Labe v Děčíně kulminovalo na 4 000m3/s-1, kdy nejméně vody do Labe přidala řeka Ohře. Ta kulminovala v Lounech na 740m3/s-1, což odpovídá době opakování jednou za deset let, průtok v Děčíně odpovídá padesátileté vodě.

Povodeň 1897

Zasáhla severní Čechy a byla jednou z nejničivějších v této oblasti. Mimořádně vydatné srážky přinesly v červenci tohoto roku extrémní a v ČR dosud nepřekonané denní srážkové úhrny. Na Nové Louce v Jizerských horách bylo 29.7.1897 naměřeno 345mm srážek. Stanice Jizerka změřila 300mm, Reisenhain na německé straně Krkonoš 266mm, Sněžka 239mm a podobně. Na 21 stanicích spadlo více než 100mm srážek. Srážky zde zesílily i vlivem návětrného efektu. Tisíciletá povodeň byla zaznamenána na stanici Labská (Labe) a Horní Maršov (Úpa), méně se projevily srážky v povodí Vltavy, kde hrálo roli i předchozí nízké nasycení území.

Povodeň 1903

Též červencová povodeň zasáhla zejména povodí Odry. Způsobily jí extrémní dvoudenní srážky v oblasti Hrubého Jeseníku a následně Moravskoslezských Beskyd. Stanice Červená Voda změřila 240mm. Povodně znásobilo nasycené území již předchozími srážkami z června. Dále spadlo nejvíce srážek na stanicích Rejvíz 221mm, Šumný potok 218mm, Radhošť 214mm či Jeseník 200mm. Odra ve Svinově a Bohumíně kulminovala na 1 500m3/s-1. Dvacetiletá voda se objevila na Opavě či Ostravici a téměř dvacetiletá na Bečvě a Rožnovské Bečvě. V některých oblastech došlo k velkým škodám, které byly považovány za nejhorší v historii. Překonala je až povodeň roku 1997, viz dále.

Povodeň 1938

Na přelomu srpna a září způsobila povodeň poměrně vzácná synoptická situace. Přes centrální Evropu putovaly rychle za sebou čtyři tlakové níže, jednalo se o období od 21.8. do 2.9.1938. Srážky, které způsobily tuto povodňovou situaci, se vyskytly ve dvou základních epizodách. První epizoda 21. až 26.8. přinesla nejvyšší úhrn srážek do Stříbrné Hutě a ten činil 160mm. Následkem srážek došlo k výskytu stoletých průtoků (Svratka v Borovnici a Veverské Bítýšce), padesátiletých průtoků (Svratka v Židlochovicích a Loučná v Dašicích) či třicetiletých průtoků (Divoká Orlice v Kostelci a Doubrava ve Žlebech). Další vlna srážek na úplném přelomu měsíců situaci již nasyceného území zhoršila. Extrémní srážky se objevily zejména první den v září na severu Moravy a v Hrubém Jeseníku s úhrny přes 100mm. Následkem byly stoletý průtok na Moravě v Kroměříži, padesátiletý na Divoké Orlici v Kostelci, Orlici v Týništi, Labe v Pardubicích a Třebůvce v Lošticích a dvacetiletý na Dyji v Travním Dvoře.

Povodeň 1997

Největší povodeň, která postihla zejména Moravu a Slezsku, částečně též východní Čechy. Příčinné srážky přinesla prohlubující se tlaková níže přecházející přes naše území od 4. do 8. července. Na počátku období přecházela s níží spojená zvlněná studená fronta, která přinášela silné bouřky s velice extrémními přívalovými srážkami. Dnes 6. července vypadly nejvýznamnější srážky. Zasáhly Krkonoše, Hrubý Jeseník a Moravskoslezské Beskydy. Nejvíce srážek spadlo na Lysé hoře 234mm, na šanci 230mm, Rejvízu 214mm. Srážková činnost pokračovala následující den s úhrny na Studniční hoře 226 mm a v Jeseníku 167mm. A 8. července nejvíce spadlo na stanici Šance a to 207mm. Z toho vyplývají značné hydrologické odezvy, které na sebe nenechaly dlouho čekat.

Specifika:

  • Několikadenní vydatné srážky v jednotlivých vlnách
  • Vliv hlubší cyklony nad naším územím
  • Na mnoha místech dosažení stoleté povodně
  • Povodeň si vyžádala 60 obětí, povodně zasáhly 34 okresů dle tehdejšího členění, zatopeno bylo 946km železničních tratí a 13 stanic
  • Tato povodeň byla z hlediska synoptických příčin podobná povodni přesně před 100 lety na Labi a v roce 1890 na Vltavě (viz výše)

Povodeň 2002

Další významná povodeň po pěti letech zasáhla významně pro změnu Čechy a to zejména jihozápadní a jižní s putováním povodně povodím směrem přes střední Čechy na severozápad včetně nepřímých vlivů na další území. Situace byla vyvolána podobně jako u předchozí povodně postupem dvou tlakových níží v rychlém sledu za sebou. S nížemi byly spojené frontální systémy. Povodeň je považována za jednu z nejvýznamnějších v ČR. První epizoda srážek přešla 6. a 7. srpna a druhá v době od 11. do 13. srpna.

Specifika:

  • Vznik výskytem dvou vln příčinných srážek při vlivu cyklon (první zejména nasytila území, druhá vyvolala katastrofální odezvy na tocích)
  • Maximální srážky při první vlně činily 181mm/24h na stanici Pohorská Ves, jednalo se o trvalé srážky v kombinaci s přívalovými
  • Povodně při první vlně – Malše 20-1000 leté průtoky, Černá 500 leté průtoky, Vltava v ČB 500-1000 leté průtoky, Blanice 50-100 leté průtoky, Stropnice 200 leté průtoky
  • Nasycení území přesahovalo na jihu Čech i 200mm
  • Druhá vlna přinesla nejvíce srážek Krušných hor s rekordními 313mm/24h, maximum na jihu činilo 157mm/24h na stanici Slavkov. Na třech stanicích přesáhly úhrny dokonce 200mm
  • Výsledkem byly 1000 leté průtoky například na Blanici, horní Vltavě, Radbuze, Úhlavě atd., 500-1000 leté na Malši, Otavě, Lužnici, 200-500 leté na Stropnici, Berounce, Vltavě v Praze, Labi, 200 leté na Nežárce, Černé, Klabavě, Volyňce a podobně
  • Kulminace Vltavy v Praze byla dosažena 14.8.2002 s průtokem 5 160m3/s = 200-500 letá voda, kulminace Labe v Děčíně na průtoku 4 770m3/s s hodnocením 100-200 leté vody (větší povodeň byla jen ta z března 1845, viz výše)

Povodeň 2006

Příčinou povodně bylo náhlé tání velkých zásob sněhu nejen z horských oblastí po prudkém a výrazném oteplení. Současně se vyskytovaly dešťové srážky, které byly na horách i vydatnější a tání urychlovaly. Povodeň nastala na přelomu března a dubna, nejvíce zasáhla povodí Labe, ale také Moravy a Odry. Důsledky byly značné hydrologické odezvy a též delší trvání povodní vlivem významné nasycenosti území. Před výskytem oblevy se v tocích nacházely četné ledové jevy a na značném území vysoká sněhová pokrývka o vysoké vodní hodnotě.

Specifika:

  • Náhlost a výraznost oteplení (oteplení až na 22°C v poslední dekády března během několika dnů ze zimních teplot)
  • Velké zásoby sněhu a led v tocích před oblevou
  • Kombinace tání a vydatnějších kapalných srážek
  • Delší trvání povodně vlivem významného nasycení území téměř v celé ČR

Povodeň 2010

rok 2010 byl velmi bohatý na srážky a nasycení území bylo v ČR na velmi vysoké úrovni. První příčinné srážky významně nasytily území Moravy v květnu a na počátku června 2010 a pocházely z trvalých dešťů, které měly občas podobu přívalových srážek. Další srážky nasytily zejména sever a střed Čech, jednalo o trvalé a občas prudké srážky. Poslední vlna deště, která vyvolala významné povodně, přišla na konci září. Jednalo o trvalé srážky, které zasáhly hlavně střední a severní část ČR, postupovaly v jednotlivých vlnách. vodní toky reagovaly na tyto srážky vlivem značné nasycenosti území velice rychle.

Specifika:

  • Existence tří srážkových epizod, které vyvolaly letní povodeň (1. květen, 2. srpen, 3.září)
  • Velmi srážkově bohatý rok, vysoké nasycení a snadný, rychlý vznik povodňové situace
  • Vytrvalé srážky, doplněné občas prudkými konvekčními srážkami (zejména srpen)

Povodeň 2013

Poslední významnou povodní na území ČR byla před výskytem sušších let povodeň v červnu 2013. Jednalo opět o kombinaci trvalých vydatných srážek s prudkými přívalovými srážkami, které zasáhly jižní a jihozápadní plus centrální Čechy a přinesl rychlé a výrazné vzestupy hladin toků. Nejhorší byla situace na tocích pramenících na Šumavě a v Českém lese. Extrémní průtoky se tedy objevily v povodí Otavy, Berounky, Vltavy a také na drobných vodních tocích ve středních Čechách. Povodeň se v některých aspektech podobala povodni z roku 2002, avšak její extremita byla značnější a příčinná synoptická situace se též lišila.

Specifika:

  • Extrémní srážky způsobující vznik letní povodně a jejich lokalizace podobně jako v roce 2002
  • Trvalé srážky v kombinaci s prudkými konvekčními, které způsobily extrémní povodně na drobných tocích v centrálních Čechách a v Praze, vedle jižních a jihozápadních Čech
  • Zasažení zejména povodí Vltavy a Berounky, podobně jako v roce 2002

Mezi těmito roky najdeme i roky významně suché, o nichž pojednává patřičná stránka tohoto menu. I když se v nejnovější době tento hydrologický extrém nevyskytuje, alespoň ne často a ve větším rozsahu, tak je nutné mít na paměti, že se může v budoucnu kdykoli objevit. Pravděpodobnost, že se v nejbližší době objeví katastrofální povodně (viz žebříček největších povodní, typu 2002 či 1845, ale také 2013) je malá, ale rozhodně ne nulová. Existuje též peridiocita povodní (viz dále).

Datace povodní v ČR obecně

Ve kterých letech se vyskytly v minulosti velké povodně? S čím může jejich výskyt souviset? A jak je to z datací povodňových událostí z hlediska roku a to se zimními, jarním nebo letními povodněmi. Jak časté jsou podzimní povodně? O tom bude obecně pojednáno níže. Další informace o konkrétních případech z minulosti obsahuje přehled výše a detailněji pak další stránky tohoto menu.

Povodně se v ČR vyskytují z hlediska roku často v létě nebo v zimě či na počátku jara. Podle toho také rozlišujeme jejich základní druhy. Povodňové události se ojediněle vyskytnou i v pozdním létě či na počátku podzimu. Nejméně časté jsou během podzimu a na počátku zimy. Během zimní sezóny a to hlavně na jejím konci a na počátku jara je způsobuje často významné tání sněhu, dále může jejich průběh komplikovat velké množství ledu v korytech toků. V mnohých případech se k tání přidává déšť. Během jara, v létě a na počátku podzimu je způsobuje jednak trvalý plošný a intenzivní déšť (plus s vlivem průběhu počasí v době před jejich výskytem) nebo lokální povodně působí přívalové srážky při významné bouřkové činnosti a výjimečné případy pak opakující se série četných prudkých srážek v bouřkách.

Z pohledu jednotlivých let a staletí v historii ČR se povodně mohou i pravidelně opakovat. U významných povodní je pravděpodobnost jejich opakování velmi nízká (jde zejména o události z let 1118, 1432, 2002, 1501, 1655, 1784, 1845, 1872 či 1890 nebo některých dalších). Mnoho velkých povodní se vyskytlo v letopočtu končícím „dvojkou“, třeba 1272, 1342, 1392, 1432, 1682, 1712, 1752, 1782, 1872 či poslední 2002. Je to náhoda? Z hlediska roku převládají letní povodně (i pozdně letní) nebo povodně zimní/jarní způsobené táním či kombinací tání a deště či dalších faktorů urychlujících tání sněhu, velké letní povodně 1118, 1257, 1273, 1315, 1321, 1359, 1370, 1432, 1445, 1481, 1501, 1515, 1537, 1564, 1567, 1568, 1569, 1582, 1587, 1598, 1675, 1698, 1736, 1750, 1755, 1786, 1804, 1824, 1890, 1997, 2002, 2010, 2013. Velké zimní či jarní povodně 1141, 1272, 1281, 1342, 1364, 167, 1373, 1374, 1392, 1432, 1566, 1570, 158, 1615, 1651, 1655, 1670, 1682, 1712, 1740, 1770, 1771, 1782, 1784, 1799, 1810, 1827, 1830, 1845, 1862, 1872, 2000, 2006, 2010. V některých letech se vyskytla jak zimní/jarní, tak letní povodeň (např. 1432, 1598, 1655, 1740 či 1828, bez ohledu na to jak byla velká. V některých se vyskytla zimní či letní povodeň i opakovaně o podobném významném kulminačním průtoku (např. 1481, 1515, 1569, 1675 nebo 1750. Nejčastějším měsícem s výskytem povodní v historii je z hlediska letních povodní měsíc srpen a září (1118, 1273, 1359, 1370, 1501, 1598, 1890 a 2002), spíše málo často červenec až začátek srpna. Z hlediska zimních a jarních povodní je to únor a březen (1367, 1374, 1655, 1784, 1799 a 1830), dále také pokročilejší březen a začátek dubna a spíše ojediněle pokročilejší duben nebo květen. Málo časté povodně jsou z období koncem ledna či na přelomu roků (na přelomu roků jen např. 1342, 1682 a 1862). Velmi vzácné jsou povodně v prosinci či dokonce v podzimním období jako je zejména říjen a listopad, kdy významné povodně s průtokem doby opakování nad 50 let nevyskytly. Mezi významnější povodně v tomto období můžeme řadit povodňové události v letech 1392 (XII), 1432 (XII), 1523 (XI), 1560 (XII), 1629 (X), 1651 (XII), 1740 (XII), 1747 (XII), 1769 (XII), 1796 (XII) a podobně. I z tohoto přehledu je patrné, že se z uvedeného období jedná převážně o povodně prosincové, které byly vyvolány pravděpodobně táním již napadané vyšší sněhové pokrývky při přechodné významnější zimní oblevě. Na konci této stránky se podíváme na protějšek, tedy opačný hydrologický extrém, sucho. Postavíme proti těmto epizodám (rokům s povodněmi) epizody suché (roky se suchem).

Sezonalita povodní a povodňové cykly 179 let

V některých letech tisíciletého období, v němž máme takové informace o povodních, že je lze poměrně přesně rekonstruovat, se vyskytly větší povodňové události brzo po sobě, v některých byla mezi nimi naopak poměrně velká pauza. Někdy se vyskytly povodně i vícekrát ve shodném roce (viz odstavec výše). Jindy následovala další velká povodeň brzo po výskytu dané povodňové události a to 20 až 40 let (1342 a 1359, 1367, 1370, 1373, 1374 nebo 1824 a 1830 či 1862 a 1872. V jiných obdobích šlo o velké pauzy od velkých povodní a to 100 až 160 let (1501 a 1598, 1682 a 1784 nebo 1890 a 2002). Mezi těmito lety (V pauzách mezi velkými povodněmi) se častěji vyskytovala významnější sucha (viz níže), což třeba o 14. století říci nelze, neboť tam se vyskytlo mnoho povodňových událostí s průtoky dle rekonstrukce v Praze nad 3 500m3/s-1 a pouze jedna významnější epizoda sucha (1326). Z hlediska roku se vyskytly v minulosti významné povodně v těchto letech (od počátku roku, průtok nad 3 000m3/s-1): LEDEN > 1682, 1862, 1655, 1784, BŘEZEN > 1845, 1872, 1675, 1824, ČERVENEC > 1432, 2002, 1501, 1890, ZÁŘÍ > 1118, PROSINEC > 1432 (XII). Toto řazení povodní odpovídá dnům v roce (uvedeny pouze některé měsíce, veškeré události uvedené za daným měsícem se nevyskytly jen v tomto měsíci!). 

Výskyt největších povodňových událostí byl jednoznačně prokázán do 60 dnů a výskyt významěnjších případů do 130 až 140 dnů od počátku 179 letého cyklu v souvislosti se SIM (Solar Inertial Motion, v překl. sluneční pohyb vůči středu soustavy). V prvním cyklu s počátkem v roce 1062 se vyskytla extrémní povodeň v roce 1118 (za 56 let) a byla jednou z dosud největších povodní u nás. Ve druhém cyklu s počátkem v roce 1241 se vyskytly významnější povodně v letech 1272 (za 31 let), 1272, 1342, 1359, 1367, 1370 a 1374 (za 133 let). Ve třetím cyklu s počátkem v roce 1419 se vyskytla extrémní povodeň v roce 1432 (za 13 let), významné povodně dále v letech 1432 (III), 1432 (XII) a 1501 (za 82 let), další významnější povodně v letech 1445, 1481, 1531, 1568 atp.). Čtvrtý cyklu s počátkem v roce 1598 přinesl velkou povodeň v témže roce (III a VIII, dále v letech 1655, 1675 a 1682, méně významné v letech 1615 či 1629). Pátý cyklus s počátkem v roce 1777 přinesl velké povodně v roce 1784 (za 7 let) a 1845 (za 68 let), menší povodně v letech 1804, 1827 a 1830 (přesto ale poměrně významné). Poslední, šestý, cyklus probíhající od roku 1956 doposud přinesl velkou povodeň v roce 2002 (za 46 let) a menší pak v roce 2013, což byla zatím poslední větší povodeň v ČR. Z výše uvedeného vyplývá, že významné povodně se vyskytly vždy do 70. roku cyklu. V posledních 50 letech cyklu se významné povodně neobjevily (poslední období se vyskytlo cca v letech 1905 až 1956. Nutno ale dodat, že četnost běžných povodní je v tomto období spíše vyšší než nižší a období bez povodně může být rychle střídáno obdobím s náhlým výskytem povodní. Pauzy mezi velkými povodněmi byly mnohdy krátké a to i v podobě měsíců, většinou ale trvaly 70 až 120 let a v každé generaci se vystřídalo tzv. období klidu od povodní a naopak i období neklidu (Elleder 2016). Pokud budeme předpovídat podle výše uvedených zkušeností z minulých čtyřech cyklů na základě rekonstrukcí (s určitými vlivy způsobujícími jisté nejistoty, které je nutné brát v úvahu), tak největší povodně se již odehrály právě do roku 2016 (do 60 let od počátku cyklu), maximálně však do 70. roku cyklu). Takže větší povodně by se mohly teoreticky ještě objevit do roku 2026. Do 90. toku od počátku cyklu se ale objevovaly v minulosti poměrně významné povodně (1501, 1845 a 1862), proto se mohou do roku 2046 určitě podobné vyskytnout. O něco menší povodně, avšak stále významnější (průtok nad 3 500m3/s-1), které se vyskytly v minulosti do 130. nebo 140. roku od počátku cyklu (např. 1370, 1374, 1531, 1537, 1712, 1736, 1872, 1890, 1900 atp.) se mohou do roku 2086 či 2096 objevit. To je ovšem už mimo rámec současné generace a jde o výhled do daleké budoucnosti na základě chování povodní z pohledu těchto cyklů. V tomto období by se měla současně odehrávat značná klimatická změna, která zajisté i výskyt povodní a k nim opačného extrému, sucha, ovlivní. Nyní srovnání významných povodňových epizod s významněji suchými.

Kdy se v ČR vyskytlo naopak významnější sucho? O suchu máme záznamy dle chování přírody zpracované již od roku 761. Věrohodnější, avšak vždy méně četné a podrobné záznamy oproti povodním máme od roku 1500, podrobnější pak díky přístrojovému měření od roku 1800. Dle rekonstrukce suchých epizod podle různých kritérií můžeme konstatovat, že nejvýraznější sucha se v ČR vyskytly v těchto letech (od 12. století, ať můžeme srovnat s povodněmi výše uvedenými): 1117 (v roce 1118 nastala jedna z největších povodní v ČR), 1142, 1270, 1326, 1426, 1431, 1432, (též se vyskytla velká povodeň a to patrně největší u nás, povodňových událostí bylo tohoto roku ale více) 1448, 1534, 1536, 1540, 1590, 1616, 1653 (v roce 1655 to byla významnější povodeň), 1718, 1719, 1726, 1746, 1790, 1808, 1811, 1834, 1842 (v roce 1845 to byla významná povodeň), 1868 (v roce 1862 a následně 1872 to byla významná a významnější povodeň), 1904, 1921, 1947, 1953-1954, 1959, 2003 (v roce 2002 to byla nejprve katastrofální povodeň), 2007 (v roce 2006 šlo o poměrně významnou jarní povodeň) a 2015 (v roce 2013 to byla poslední větší povodeň – jarní/letní). Některé roky s výskytem povodní se nám přímo kryjí s výskytem sucha. Jde například i o rok 2000 s výskytem regionálně značné povodně, ale také suché epizody (byť spíše kratší a nevýznamné, kterou právě přerušilo srážkově bohaté počasí v červenci). Srovnání povodní se suchem najdete (opačně) mimo jiné též na stránce Největší sucha v ČR.

Reference

Použitá a doporučená literatura:

DAŇHELKA, J. ELLEDER, L. a kol. Vybrané kapitoly z historie povodní a hydrologické služby na území ČR. Praha: ČHMÚ, 2012

ELLEDER, L. Proxydata v hydrologii. Řada pražských průtokových kulminací 1118-1825. Praha: ČHMÚ, 2016

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Vodstvo a podnebí v České Republice. Praha: Consult, 2009

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Voda v České Republice. Praha: Consult, 2006

ELLEDER, L. MUNZAR, J. Extrémní povodeň na Vltavě a Labi v únoru 1784 jako následek mimořádných hydrometeorologických podmínek. Meteorologické zprávy. Praha: ČHMÚ, 2004, roč. 57, č. 5, s. 125-135.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ), VÚV T. G. M., VD TBD, a. s. VÚMOP a TERPLAN Praha, a. s. Vyhodnocení povodňové situace v roce 1997. Souhrnná správa projektu. MŽP: Praha, 1998. Online, dostupné na http://voda.chmi.cz/pov97/obsah.html.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). Vyhodnocení povodní v červnu a červenci 2009 na území České republiky. Praha: ČHMÚ, 2009. Online, dostupné na http://voda.chmi.cz/pov09/doc/01.pdf.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). ŠINDLAR GROUP. Vyhodnocení povodní v červnu a červenci na území České republiky. Praha: ČHMÚ, Hradec Králové: Šindlar Group, 2009. Online, dostupné na http://voda.chmi.cz/pov09/doc/10.pdf.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). Pobočka Hradec Králové. Povodeň v severovýchodních Čechách – březen 2010. Hradec Králové: ČHMÚ, 2000. Online, dostupné na http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/poboc/CB/pruvodce/povodnove_zpravy/hk_2000_03.pdf.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). Meteorologické a hydrologické vyhodnocení jarní povodně 2006 na území ČR. Praha: ČHMÚ, 206. Online, dostupné na http://voda.chmi.cz/pov06/obsah.html.

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). Vyhodnocení povodní v červnu 2013. Závěrečná souhrnná zpráva. Praha: ČHMÚ, 2014. Online, dostupné na http://voda.chmi.cz/pov13/SouhrnnaZprava.pdf.

DAŇHELKA, J. ČEKAL, R. KUBÁT, J. ŠERCL, P. Povodně v České republice v červnu 2013. Praha: ČHMÚ, 2014. Online, dostupné na http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/reditel/SIS/publikace/Povodne_2013.pdf.

Další literatura a zdroje jsou případně uvedeny na samostatných stránkách detailně rozpracovávajících významné události, zejména jsou uvedeny u těch z poslední doby.