Odborný slovník

Vítejte v otevřeném slovníku, který objasňuje všechny odborné termíny z oborů meteorologie, hydrologie a klimatologie. Řazen je podle abecedy (od „A“ do „Z“) a u každého písmene jsou uvedeny pojmy z oborů v tomto pořadí: Meteorologie (M), Hydrologie (H) a Klimatologie (K). Pojmy z meteorologie se velmi úzce prolínají s pojmy z ostatních oborů. Většinou lze ale vždy daný pojem podřadit pod konkrétní obor, ke kterému nejlépe patří a se kterým nejvíce souvisí. Které pojmy patří pod který obor bude rozlišeno uvedením oboru s barevným odlišením, viz výše.

Nevíte co znamená odborný termín z oborů hydrometeorologie a klimatologie? Většinu pojmů se snaží objasnit právě tento slovník, který bude průběžně doplňován o další pojmy a také aktualizován, co se týče znění objasnění pojmů již ve slovníku obsažených.

Odborný slovník slouží všem, kteří hledají z jakéhokoli důvodu objasnění určitého pojmu. Veškeré pojmy ve slovníku nejsou, avšak je kladen důraz na jejich doplnění. Proto, pokud zde nenajdete objasnění nějakého pomu a domníváte se, že by ve slovníku neměl pojem chybět, určitě se na nás neváhejte obrátit a pojem nám sdělit. Rádi nedostatek nepravíme a pojem do slovníku s objasněním jeho významu doplníme.

Slovník objasňuje veškeré důležité pojmy z oblasti věd meteorologie, hydrologie a klimatologie. Je rozdělen abecedně a podle jednotlivých věd, vždy od A do Z a v pořadí věd Meteorologie (M), Hydrologie (H) a Klimatologie (K). Pro úplnost a přehlednost seznamu je každému pojmu přiřazena zkratka.


Tato stránka obsahuje následující informace:

  • Objasnění pojmů z meteorologie
  • Objasnění pojmů z hydrologie
  • Objasnění pojmů z klimatologie

Pojmy ve slovníku jsou objasňovány co nejpřesněji, ale zároveň srozumitelně a v „jazyce“, který by měl pochopit každý průměrně vzdělaný člověk. Případně použité další pojmy při vysvětlování pojmů jiných jsou objasněny dodatečně nebo v závorce (s dodatkem).

ODBORNÝ SLOVNÍK

Verze ma1_2018

Aktualizace 31.12.2018

METEOROLOGIE

Věda, která se zabývá studiem projevů počasí a jeho příčin, od jeho analýz až po jeho prognózy.

HYDROLOGIE

Věda zabývající se studiem vodních toků, vodou obecně, podzemní vodou, prameny, koloběhem vody a změnami jejího skupenství.

KLIMATOLOGIE

Věda, která se zabývá klimatem na Zemi, klimatickými pásy a též studuje změny klimatu a odchylky stavu klimatických prvků od průměrných hodnot.

A

METEOROLOGIE

Atmosféra (Af) –  vzdušný obal Země. Dělí se na jednotlivé vrstvy, z nichž nejdůležitější pro meteorologii je spodní troposféra, malinko pak ještě stratosféra, ale jen z cca 1%.

Atmosférický tlak (AT) - tlak vzduchu, udává se klasický a nebo přepočtený na hladinu moře zejména v mb (milibar) a nebo v hPa. (hekto pascal)

Altostratus (As) - střední oblačnost, vyvýšená sloha.

Altocumulus (Ac) - střední oblačnost, vyvýšená kupa.

Anticyklona – tlaková výše (TV), oblast s vysokým tlakem, bezoblačná obloha, bez výraznější proudění, panuje pěkné počasí. Rozlišujeme tzv. stabilní anticyklony v podobě Azorské, Havajské, Sibiřské a Kanadské tlakové výše.

Atmosférická fronta (AF)  –  rozhraní, tenká vrstva vzduchu oddělující teplé a studené vzduchové hmoty. (teplý a studený vzduch) Rozlišujeme několik typů front (viz slovník níže) a dle výšky můžete rozlišovat fronty takto:

  • Troposférické fronty (TrF) – jejichž frontální plocha sahá do tropopauzy
  • Přízemní fronty (PrF) – nevelkého vertikálního rozsahu, většinou do 3km
  • Výškové fronty (VyF) – pásmo, kde se mísí vzduchové hmoty je především nad mezní vrstvou atmosféry. Jsou většinou součástí okluzních front. (viz níže)

Anemometr - přístroj pro měření síly větru. (pro měření směru větru se používá tzv. směrovka, součást přístroje na měření větru, směru a síly větru.)

Arcus (arc) - zvláštnost oblaku, zejm. Cb, spočívající v tzv. hustém válci, objevuje se na spodní části přední strany oblaků, může nabýt až hrozivého vzhledu – tzv. Shelf cloud. (viz níže)

Adiabatické větry (AdV) - jedná se o föhn (fén, viz níže) a chinook vanoucí ve Švýcarsku, Rakousku a druhý zmíněný místní vítr vane ve Skalnatých horách na severu Ameriky. (Souvisí s katabatickými větry, viz níže)

Advekce (Ad) – přesun teplé vzduchové hmoty nad studené podloží.

  • Advekční bouřky (AdB) - vznikají s příchodem studeného vzduchu nad teplý povrch Země s patřičnou vlhkostí. (související pojem insolační bouřky, viz níže)
  • Advekční mlhy (AdM) –  druh mlh vznikajících přesunem teplého vzduchu na studené zemské podloží.

Advekční inverze (AdN) – jedná se o přízemní inverzi, která vzniká při advekci (nasunutí, viz zde) teplého vzduchu nad chladnější povrch s velkou zásobou teploty.

Absolutní nula (AN) – rovná se -273°C, tj. 0K a je základem této Kelvinovy stupnice.

Aerosoly (Ar) –  mikroskopické částice prachu vyskytující se v atmosféře, na které se váže vlhkost. Dochází ke kondenzaci vodní páry a vznikají oblaky.

Aerosonda (As) – malé bezpilotní letadlo, které se užívá pro měření meteorologických dat.

Albedo (Ab_1) – odrazivost, v meteorologii tento pojem chápejme jako odrazivost slunečního záření zemským povrchem.

Anafronta (Anf) – frontální vlna, kdy podél rozhraní vzduchových hmot dochází v teplém vzduchu k vzestupným pohybům. (související pojem: katafronta, viz níže)

HYDROLOGIE

Automatizované stanice (AS) – vodoměrné stanice, ve kterých je možné zaznamenávat naměřené údaje o vodních stavech na paměťové zařízení a přenášet do počítače.

KLIMATOLOGIE

Aridní pásmo (AP) - pásmo pouštní, zejména v oblastech severní Africky s písečnými dunami. Pásmo, kde se srážky vyskytují jen zřídka, prakticky vůbec a nejtepleji je zde v prostřední části roku. Denní změny teplot jsou ale velké – rozdíl nočních minim a denních maxim.

Aklimatizace (Ak) – přizpůsobování živých organismů změně klimatických podmínek.

Albedo (Ab_2) – v klimatologii odrazivost povrchů zemského povrchu, například nejvyšší odrazivost bílé barvy (zasněžený povrch či povrch pokrytý ledem).

Amplituda (Ap) – v klimatologii výchylka, například teploty vzduchu (rozdíl mezi ranním minimem a odpoledním maximum označujeme jako denní amplitudu teploty vzduchu).

Anomálie (An) – odchylky prvku od běžných hodnot normálu daného období v dané oblasti, tzv. průměrné hodnoty.

Aridita (Ad) – suchost klimatu.

B

METEOROLOGIE

Barometr (Br) - přístroj na měření tlaku vzduchu, vybaven zapisovačem a papírkem umístěným v pouzdru.

Babí léto (BL) - období teplého a slunného počasí v průběhu dne a naopak chladného počasí s výskytem místních mlh během ranních hodin, do jejich rozpuštění. Obdobou je Indiánské léto v Severní Americe.

Blesk (Bl) - je elektrickým výbojem v elektricky aktivním oblaku, který probíhá mezi opačně nabitým prostředím, čímž je nejčastěji samotná atmosféra, jiný oblak a nebo také zemský povrch. (základní druhy: mezi mrazy, mezi mrakem a zemským povrchem a do atmosféry) Pod pojmy, aneb typy blesků dle tvaru:

  • Čárový blesk (BČ) - lomený nebo klikatý.
  • Rozvětvený blesk (BR) - jakoby kořeny stromu.
  • Plošný blesk (BP) - nebo-li blýskavice, je bezhlučný záblesk části oblaku.
  • Růžencový blesk (BRc) - podobný šňůře s navlékanými korálky a objevuje se krátce na obloze.
  • Kulový blesk (BK) - méně častý zvláštní typ blesku, zřejmě se jedná o shluk horké plasmy o velikosti až 20cm, podobná je elektrické žárovce. Nabývá barev od červené po bílou, může se točit, jiskřit a náhled se rozpadnout nebo vybuchnout.

Bouřka (B) - oblak v dostatečném stádiu vývoje, elektricky aktivní a často přináší srážky – většinou oblak typu Cb. Pojmy typů bouřek, viz patřičná písmena slovníku.

Blizard (Blz) – silné sněžení v kombinace s vichřicí.

Bouřková lajna – Squall line (SQL) - je seskupení bouřek do jedné celistvější linie.

Bríza (Bz) - cirkulace mezi velkou vodní plochou a pevninou.

  • Mořská bríza (BrM) - fouká od moře na pevninu, v noci ale naopak. Rychle chladnoucí vzduch se z pevniny vrací na moře.
  • Pevninská bríza (BrP) - tedy noční, vane z pevniny na moře.

Bóra (Ba) - tzv. padavý vítr, někdy se označuje jako „studená cesta fénu“. Vzniká v důsledku nerovnoměrného ohřívání pevniny a vodních ploch. Přes den vane směrem z vodní plochy, v noci opačně.

Buran (Bu) - název pro silný severní až severovýchodní vítr na Sibiři a ve střední Asii.

Burga (Bg) - prudký severovýchodní vítr vanoucí v zimě na Aljašce.

Breva (Bv) - název pro místní vítr, vanoucí přes den v dolině u jezera Lago di Como v severní Itálii. Přes noc vane vítr opačný, nazývá se Tivano, viz níže.

Beaufortova stupnice (BS) - stupnice síly větru sestavena roku 1805 Francisem Beaufortem. (související pojmy Saffir-Simpsonova stupnice a Fujitova stupnice, viz níže)

Brázda (Brz) – používáme v souvislosti s nízkým tlakem vzduchu. Jedná se o situaci v tlakovém poli, kdy nemá oblast nízkého tlaku vzduchu uzavřené izobary, (viz níže) na takovém místě se vyskytuje brázda nízkého tlaku vzduchu, nikoli samotná oblast nízkého tlaku, resp. tlaková níže, viz níže.

Bow echo (BE) – prohnutá část linie konvekčních bouřek, tvar oblouku.

HYDROLOGIE

Blesková povodeň (BP) – rozvodnění vodních toků na vyšší stupně povodňové aktivity nebo jejich rozlévání z koryt zapříčiněné prudkými, nejčastěji přívalovými srážkami. Jedná se o hodně lokální rychle vzniklé a stejně tak rychle odeznívající povodně. (související pojmy: Povodeň, Sněhová povodeň a Ledová povodeň, viz níže)

Bilance (Bl) – vláhová, rozdíl mezi příjmovými a výdajovými složkami vláhy. Může být vyrovnaná, kladná nebo záporná.

KLIMATOLOGIE

Bioklima (Bk) – klima ve vztahu k živým organismů či klima tvořené v souladu s nimi. Jde o soubor klimatických podmínek existence živých organismů.

Balneoklimatologie (Bk) –  lázeňská klimatologie.

Bioklima (Bi) – klima posuzované vzhledem k živým organismům či těmito organismy vytvářené klima. Zabývá se jím obor zvaný bioklimatologie. Rozdělujeme se na různé pod obory, podle toho jakého druhu organismů se týká (člověka, rostlin, zvířat atp.).

Bonitace klimatu (BK) – hodnocení kvality klimatu a jeho vhodnosti ve vztahu k zemědělství, rekreaci a podobně.

C, Č

METEOROLOGIE

Cirrus (Ci) – vysoká oblačnost, řasa.

Cirrostratus (Cs) – vysoká oblačnost, řasosloha.

Cirrocumulus (Cc) – vysoká oblačnost, řasokupa.

Cirkumzenitální oblouk (CO) – duhově zbarvený oblouček, jakoby opisující zenit. Vzniká na hexagonálních hranolcích či destičkách, nejlépe je viditelný, když se Slunce nachází blízko obzoru.

Cumulus (Cu) – nízká oblačnost, kupa.

Cumulonimbus (Cb) – oblačnost přesahující patra, bouřková kupa

Cyklon (Cy) – podoba tropické bouře nazývaná v Indickém oceánu, v Atlantiku se nazývá hurikán, v západním Pacifiku například tajfun.

Cyklona – tlaková níže (TN), oblast se sníženým tlakem vzduchu vůči okolí, přináší oblačnost a srážky.

Coriolisova síla (CS) – síla, která působí vždy kolmo ke směru pohybu – na S polokouli doprava, na jižní opačně, na rovníku je nulová – nepůsobí.

Celsiova stupnice (CES) – stupnice pro měření teploty, připravena byla v roce 1742 Andresem Celsiusem. (související pojem Fahrenheitova stupnice, Celsiův stupeň. (Viz, níže a viz zde)

Celsiův stupeň (CES, °C) – jednotka, ve které lze udávat naměřené hodnoty teplot. (1°C=33.8°F)

Congestus (con) – třetí stádium vývoje oblaku Cumulus, Cuvýše.

Castellanus (cas) – tzv. cimbuří = značí instabilitu (nestabilitu) v atmosféře (viz výše) a tím pádem dobré podmínky vzniku konvekce, bouřek. Podobá se věžičkám, uspořádány jsou v řadách. Objevuje se u druhů Ci, Cc, Ac, Sc.

Centimetr (cm) – měříme v nich napadaný sníh, tzv. sněhoměrnou tyčí, viz níže. Dále se pak promítá do sekce hydrologie, viz druhá sekce slovníku) (cm=10mm)

Červánky (Č) – jsou předzvěstí zhoršení počasí, jsou to velmi známé ranní a soumrakové jevy. Více u pojmu rozptyl světla s čímž červánky souvisí. (níže)

Ceraunometr (Cr) – sčítací přístroj bleskových výbojů.

Ceilometr (Cl) – přístroj pro měření výšky základny oblaků a jejich množství v různých vrstvách, dále vertikální dohlednosti a koncentrace aerosolů v přízemní vrstvě.

HYDROLOGIE

Celina (Ce) – ledová pokrývka toku.

Centilitr (cl) – jednotka, v níž lze udávat množství vody. (1cl=0.0001hl, 0.01l, 0.1dl, 10ml)

Centimetr (cm) – jednotka, v níž udáváme v hydrologii vodní stavy na tocích, odečítáme je pomocí vodočtu. (viz níže, pojem v meteorologii, viz sekce meteorologie)

Cyklus (Cy_1) – hydrologický, oběh vody na Zemi jako nepřetržitá a uzavřená cirkulace.

KLIMATOLOGIE

Cyklus (Cy_2) – klimatický, reálný či predikovaný chod (rytmus) hodnot klimatických prvků.

D

METEOROLOGIE

Déšť (D) –  soubor vodních kapiček vypadávající zejména z oblačnosti typu Ns, As, St a silný déšť, tj. větší kapky zejména z oblaku Cb popř. Cu. (zkratky oblaků výše)

Downburst (Db) – rychlý sestupný proud u zemského povrchu z oblaku cumulonimbus, (výše) je tedy spojen s bouřkou.

Dohlednost (Dh) – vzdálenost, na kterou lze dohlédnou ve volné krajině za daných povětrnostních podmínek. (související pojem: kilometr, viz níže)

Derecho (Dr, čtěte „derečo“) – silná a rychle se pohybující bouře se silným poryvy větru, která je spojena s linií silných konvekčních bouří. Produkuje škody srovnatelné s tornádem, orientované ve shodném směru (dle postupu).

Dynamika (Dm) – atmosférická, odvětví meteorologie zabývající se příčinami pohybů vzduchu v atmosféře Země.

Depozice (Dp) – fázový přechod vody z plynného na pevné skupenství.

Dryline (Dl) – pomyslná čára, oddělující suchý a vlhký vzduch v těsné blízkosti.

HYDROLOGIE

Decilitr (dl) – jednotka, ve kterých je možno udávat množství vody. (1dl=0.001hl, 0.1l, 10cl,100ml)

KLIMATOLOGIE

Doba ledová (DL) – období, kdy teplota zemského povrchu klesla pod úroveň průměrné teploty na Zemi. V historii planety Země bylo těchto období více (viz teorie změn klimatu). Též doba meziledová, tzv. interglaciál. Období mezi dvěma dobami ledovými. Dále doba poledová.

Databáze (Db) – klimatologická, správa, kontrola a archivace dat. Často je používána aplikace CLIDATA, kterou používá i ČHMÚ jako národní meteorologická služba ČR.

Dekáda (Dd) – období deseti po sobě jdoucích dnů. Dekáda měsíce, používaná pro podrobnější rozbor vývoje klimatu a počasí, se dělí na období 1. až 10. den, 11. až 20. den a 21. až poslední den měsíce.

Dendroklimatologie (Dk) – odvětví oboru klimatologie, které se zabývá vztahem mezi klimatem a vývojem dřevin.

Diagram (Dg) – klimatologický, graf a údaji o klimatu v daném místě a čase v různých soustavách. Nazývá se též klimagram.

E, F

METEOROLOGIE

Exosféra (E) – je nejvyšší vrstvou atmosféry, (výše) z níž unikají lehčí plyny do meziplanetárního prostoru, právě zde se objevují meteorologické družice s polární drahou letu – výšky nad 500-700km.

Fahrenheitova stupnice (FAS) – je stupnice pro měření teploty sestavená německým fyzikem Gabrielem Fahrenheitem. (související pojmy Fahrenheitův stupeň, Celsiova stupnice a stupeň Celsiaviz zde, výše a výše)

Fahrenheitův stupeň (FS, °F) – je jednotka, ve které lze udávat naměřené hodnoty teploty, podobně jako v Celsiových stupníchviz výše) (1°F=-17.2°C)

Föhn (Fén, Fn) – proudění vzduchu kolem horských hřebenů, které je velmi komplikovaná. Jedná se o jev, který by mohl být považován za tzv. „přírodní topení“.

Föhnová zeď (FZ) – hranice mezi návětrnou stranou (níže) a závětrnou stranou (taktéž níže) která výrazně ovlivňuje tvorbu oblačnosti a pak také výskyt srážek.

Fractus (Fra) – oblaky roztahané, tzv. cáry – značí většinou zlepšení počasí. Jedná se o oblaky typu St, Cu.

Flocus (Flo) – vločkovitý oblak v podobě kupovitých chomáčků či vloček – hl. u oblaku Ci, Cc a Ac.

Fibratus (Fib) – vláknitý oblak, tzv. oblačný závoj u druhů Ci, Cs.

Fialová záře (FiZ) – pozorovatelná je za jasné oblohy a šíří se vzhůru od obzoru.

Fujitova stupnice (FuS) – klasifikuje sílu hurikánů, má 6 stupňů. (0-5) (související pojmy: Saffir-Simpsonova stupnice a Beaufortova stupnice, viz níže, viz výše)

Frontální rozhraní (FR) – pomyslná čára na meteorologických mapách, která odděluje studený vzduch od teplého. (odborněji studenou vzduchovou hmotu od teplé)

Frontální bouřky (FB) – vznikají především na studené frontě – viz níže či okluzní frontě – viz níže, zřídka kdy na teplé frontě – viz níže.

Fenologie (Fl) – obor se zabývá časovým průběhem opakujících se životních projevů rostlin a živočichů (fenofáze) v závislosti na různých podmínkách, zejména klimatických a meteorologických.

HYDROLOGIE

Evapotranspirace (Evp) – celkový výpar vztahující se k danému území, které se skládá z fyzikálního výparu = evaporace a fyziologického výparu = transpirace, tedy výdej vody vegetací, hlavně listy (pozn. souvisí s nasycením půdy). Měří se přístrojem zvaným evapotransmirometr.

KLIMATOLOGIE

El Niňo (EN) – teplý oceánský proud, který s sebou přináší vydatné srážky a teplotní rozdíly v některých oblastech země.

Ekoklima (Ek) – klimatické podmínky ve vztahu k životním funkcím živých organismů. Zabývá se jimi obor zvaný ekoklimatologie. Věda studuje vztahy mezi klimatem a živými organismy z hlediska jejich ekologických nároků.

Freon (Fr) – škodlivý v atmosféře se běžně nevyskytující skleníkový plyn, výrazně zesilující skleníkový efekt.

Faktor (Fk) – klimatický, podílí se různou měrou na tvorbě klimatu. Existuje mnoho faktorů klimatu, například radiační, astronomické, cirkulační atp.

G, H

METEOROLOGIE

Gradient (v meteorologii tlakový, TG) – rozdíl v tlaku vzduchu mezi tlakovou výší a tlakovou níží v dané oblasti. (pozn. související s pojmem vítr. (viz níže)

Halo (H) – vzniká v důsledku odrazu a lomu světelných paprsků na ledových krystalcích ve vzduchu, stejně tak vznikají ostatní halové jevy.

Halový sloup (HaS) – vzniká odrazem světla na destičkových krystalech a také může vznikat odrazem světla na sloupcích, vzniká jednoduchým odrazem = nemá barvy, jen jednu, podle barvy Slunce.

Heat burst (Hb) – vzácný jev, projevující se krátkým nárazem větru se zvýšením teploty, který se vyskytuje hlavně v noci při dlouhotrvající bouřce. K Zemi z bouřkového oblaku dopadne teplý vzduch, způsobující oteplení a také náraz větru. Přes den bouřky naopak nasávají teplý vzduch z povrchu Země.

Hydrosféra (Hf) – vodní obal Země.

Hurikán (Hu) – bouře obrovských rozměrů (původem tropická bouře) při které se objevují silné a vydatné srážky, taktéž silný vítr, který ničí vše, co se na zemi nachází. Ve středu hurikánu, tedy odborně v jeho oku, je počasí klidné – vítr mírný, téměř neprší.

Humilis (hum) – nízký plochý oblak typu Cu (výše) tedy jeho první stádium.

Húlava (Hl) – struktura oblaků před příchodem přeháňky nebo bouřky na místo pozorování, těsně za ní následují srážky.

Hrom (Hr) – zvukový projev blesku, příčinou je vysoká teplota blesku, která v kanálu blesku dosahuje až 31 000°C.

Horský vítr (HV) – vane v noci (pozn. naopak od údolního větru, viz níže) a klesá do údolí, kde se vzduch ochlazuje méně než v horách.

Heliograf (Hlg) – nebo-li slunoměr, je přístroj na měření slunečního svitu, skládající se ze skleněné koule a papírového pásu, na nějž jsou zaznamenávány naměřené hodnoty.

Hydrograf (Hdg) – nebo-li vlhkoměr, je přístroj k měření vlhkosti vzduchu a využívá vlastnost lidských vlasů k zaznamenávání vlhkosti. Vlasy se ve vlhkém prostředí prodlužují. (související pojem psychometr, viz níže)

Hektopascal (hPa) – jednotka, kterou je možno měřit tlak vzduchu. (související pojmy, milibar, atmosféry, inches, viz níže) (1hPa=1mb)

HYDROLOGIE

Hlásný (měrný) profil (HP) – či hlásná stanice je vodočet či vodočet s limnigrafickou stanicí, (viz níže) který přenáší data o stavu vody + o měření průtoku vody na určitém místě daného toku, kde jsou pro dané místo stanoveny povodňové stupně či stav sucha a platnost stupňů – většinou mezi jednotlivými profily či do soutoku s jiným tokem, jsou již přímo dálkově do předpovědního pracoviště ČHMÚ, kde se dále zpracovávají. Musí mít vodočet, nemusejí mít limnigraf. (viz níže – pozn. dostupné jsou veřejně na http://hydro.chmi.cz nebo na stránkách státních podniků povodí.)

  • Předpovědní profil (PP) – je hlásná stanice (viz zde) na které je umožněna modelová předpověď chování vodního stavu popř. průtoku vodního toku.

Hlubinný led (HL) – vzniká na tocích s malým množstvím vody v korytu a při podchlazení této vody, jedná se o led u dna koryta toku.

Hydrometeorologie (Hm) – je odvětví meteorologie (viz výše 1 část slovníku) zkoumající především přenos vody a vody, jedná se také o nauku o srážkách a koloběhu vody v přírodě, zabývá se i predikováním povodní.

Hektolitr (hl) – jednotka, v níž můžeme udávat množství vody. (1hl=100000ml, 10000cl, 1000dl, 100litrů)

KLIMATOLOGIE

Globální oteplování (GO/GW) – celkové postupné zvyšování teploty na Zemi a celková změna klimatu. (angl. Global Warming)

Golfský proud (GP) – důležitý mořský proud pro Evropu, zároveň nejmohutnější proud na severní polokouli,přenáší 135mld litrů vody za sekundu. Zajišťuje vhodné klimatické podmínky pro Evropu – je teplým proudem, tzv. motorem.

Generátor (Ge) – větrný, zařízení předávající elektřinu do rozvodné sítě, pohání hlavní hřídel a roztáčí vrtuli větrníku

CH, I

METEOROLOGIE

Instabilita (nestabilita, In) – zvrstvení atmosféry podporující vznik konvekce, kdy teplota s výškou dostatečně rychle klesá. (opak inverze, viz pojem teplotní inverze, níže)

Insolační bouřky (IB) – bouřky tzv. z tepla, vznikající zahřátím vzduchu během odpoledních hodin s dostatečnou vlhkostí v tomto vzduchu. (související pojem advekční bouřky, viz výše, orografické bouřky, viz níže a frontální bouřky, viz výše)

Izobary (Iz) – čáry značící oblasti se stejným tlakem vzduchu a nikdy se neprotínají. Pokud jsou uzavřené, značí to tlakovou níži nebo výši, pokud jsou otevřené, jedná se o následující pojmy:

  • Hřeben vysokého tlaku vzduchu (HVTZ) – pásmo vysokého tlaku s otevřenými izobarami mezi dvěma tlakovými nížemi.

Izotermy (It) – čáry (imaginární) spojující místa se stejnou teplotou, umožňují sledovat vývoj teplot v ročních obdobích. V meteorologie je sledována zejména nulová izoterma, která ukazuje nadmořskou výšku, ve které dosahuje teplota vzduchu hodnoty 0°C. (pozn. související izobary, výše)

Izotermie (Im) – stav, kdy teplota vzduchu zůstává s rostoucí výškou v určité vrstvě neměnná.

Inverze (In) – stav, kdy teplota vzduchu s výškou v určité vrstvě stoupá, na místo poklesu jako při běžné situaci vertikálního chodu teploty vzduchu.

Incus (Inc) – v překladu kovadlina – horní část oblaku typu Cb se rozšiřuje do tvaru kovadliny, fotogenický jev pro nadšence konvekce, bouřek.

Irizace (Ir) – perleťové zbarvení oblaků na základě oslnění slunečními paprsky, jev vzniká ohybem a interferencí světla při průchodu slunečních paprsků kapičkami v oblačnosti

Intercepce (Ic) – zachytávání padajících srážek a případně vznik usazených srážek na vegetaci a předmětech, kdy je zabráněno jejich dopadu na povrch.

Inches (inch) – jednotka, v níž lze měřit srážkové úhrny – česky palec (pojem srážkový úhrn níže) a používá se zejména v Anglii či USA. (1inch=25.4mm)

HYDROLOGIE

Chod ledu (CHL) – putování či pohyb ledových ker nebo i odlomených celistvých vrstev ledové pokrývky (nazváno odborným názvem, viz výše) na toku korytem toku společně s vodou, obvykle po zvýšení průtoku vody v toku po oteplení – oblevě, kdy se led láme na ledové kry. (viz níže)

Chlorofyl (Chf) – látka, která je součástí těla vyšších rostlin, (mnohobuněčných) řas a sinic a podporuje tedy jejich výskyt a život ve vodě.

Intenzita povodně (IP) – záleží na hydrometeorologických příčinách, s čímž souvisí vznik povodně samotné. Jedná se o přihlédnutí k intenzitě srážek, tzv. vodní hodnotě sněhu – sněhové zásoby (SVH, viz níže) a také nasycení půdy. A to při každém druhu povodně. Při příchodu přívalových srážek bude pro vznik povodně důležité nasycení půdy ze srážek předchozích – bude-li nízké nebo vysoká, intenzita povodně bude větší.

KLIMATOLOGIE

Imise (Im) – množství znečišťujících látek ve vzduchu, kdy koncentrace znečišťujících látek v ovzduší je mírou imise.

Interglaciál (Ig) – viz doba meziledová. Je fáze klimatického cyklu mezi dvěma dobami ledovými.

J

METEOROLOGIE

Jev (Jv) – projev počasí různého druhu (např. optický jev, bouřkový jev atp.).

Jádro (Jd) – kondenzační, aerosolové částice mající vlastnosti (fyzikální a chemické) pro kondenzaci vodní páry heterogenní nukleací vody.

Jet stream (JS) – též tryskové proudění, silné proudění ve velkých výškách (9-12km nad povrchem).

Jinovatka (Jn) – též krystalická námraza, vzniká při podmínkách pro vznik rosy (Viz níže) za záporných teplot. Jedná se o druh usazených srážek.

Jíní (J) – druh usazených srážek, vznikající depozicí (viz výše) vodní páry za záporných teplot. Jde o jemnou krystalickou strukturu, na rozdíl od jinovatky (viz zde).

HYDROLOGIE

Jakost vody (JV) – průhlednost vody ve vodní nádrži či rybníku (viz níže) v centimetrech, popř. metrech (pojmy viz meteorologie) vedle níž se zkoumá i teplota vody ve vodní nádrži a množství chlorofylu. Podle výskytu této látky je možno hodnotit úroveň výskytu řas a sinic v dané vodní nádrži. Jeho koncentrace se udávají v miligramech na litr. (související pojmy s jakostí: zákal, chlorofyl, pH. (viz výše, níže a níže)

Jezero (J) – přírodně vytvořená plocha, která stojí mimo tok a nemá přítok, ale může mít odtok, spíše ale menší. Jedná se o spodní pramen.

Jezové pole (JP) – ovladatelné (dnes již mechanicky, dříve ručně) chlopně, které jsou hrazeny většinou nějakými zdvižnými tabulemi jezu jako celku. (související pojem: jezová zdrž, viz zde)

Jezová zdrž (JZ) – úsek toku, v němž je vzdutá (zvýšená) hladina vlivem přehrazení toku jezem. (související pojem: jezové pole, viz zde)

KLIMATOLOGIE

Jaro (J) – vedlejší klimatologické období, které se vyskytuje ve vyšších šířkách polokoulí. Definováno je různě, ale klimatologických zásad jde o období tří měsíců od 1. března do 31. května.

K

METEOROLOGIE

Katabatické větry (KaV) – studené větry, získávající velkou sílu během sestupu z hor. Patří mezi ně bóra (viz výše) a dále mistral, (viz níže) který je suchý a studený.

Kouřmo (K) – soubor vodních kapiček – shluky kapiček nejsou ale tak husté, snižuje viditelnost, ale ne zásadně. Může při záporných teplotách namrzat.

Koróna (Ko) – prstenec kolem Slunce nebo Měsíce, který vznikne ohybem světla na okraji kapiček v oblaku. Podobně vzniká gloriola nebo se vytváří tzv. irizace oblaků.

Kroupa (Kr) – vzniká nabalováním ledových krystalků v oblaku.

Koagulace (Kg) – průběžný nárůst ledových krystalků na úkor kapiček vody.

Koalescence (Kl) – proces narůstání velkých vodních kapiček na úkor kapiček malých.

Kondenzace (Kd) – přeměna vody z plynného skupenství na kapalné, tzv. kapalnění – opak vypařování.

  • Kondenzační jádra (KJ) = pevné příměsi, na kterých se sráží vodní pára rychleji.
  • Kondenzační hladina (KH) – výška, ve které teplotní a tlakové podmínky umožňují kondenzaci.

Konvekce (KT) – termická, v meteorologii, proces, ve kterém vznikají oblaky. Jsou to vertikální pohyby vzduchu, které jsou vyvolány změnami teplot – rozdíly mezi vzduchovými částicemi a okolím. (o konvekci více v teoretickém tématu oblačnost, souvisí s kondenzací, viz výše)

Kovadlina (Kv) – vrchní část bouřkového oblaku rozlévající se ve vrchní části oblaku.

Krepuskulární paprsky (KPa) – nebo-li soumrakové paprsky patřící do kategorie soumrakových optických jevů jsou k vidění zejména při východu nebo západu Slunce, kdy se oblak dostane mezi Slunce a pozorovatele. (pozn. podobné Tyndallovu jevu, viz níže.

  • Antikrepuskulární paprsky (AkPa) – jsou přesně na opačné straně Slunce.

Kilometr (km) – jednotka, ve které se měří dohlednost. (viz výše) (1km=0.1mm, 10dm, 100cm,1000m)

Kilometr za hodinu (KzH, km/h) – jednotka, v níž se udává síla větru, zejména pak nárazy větru. (související pojem. metr za sekundu, viz níže) (1km/h=0.277m/s)

HYDROLOGIE

Koruna hráze (KoH) – vrchol přehrady aneb místo, kam nikdy vodní hladina nesmí dosahovat, nejvýše do místa maximální hladiny, které je pod korunou hráze.

Kóta (Kt) – je určitá nadmořská výška hladiny vody, zejména v nádržích, určující nějaký limit. Např. kóta zásobního prostoru nádrže bude 688.85m n.m.

KLIMATOLOGIE

Klima (Kl) – též podnebí, je ustálený stav počasí v delším období v dané oblasti. Existuje mnoho klimatických pásů a druhů.

Klimatografie (Kg) – popis klimatu v mapové a tabelární formě daných charakteristik prvků či jevů.

Klimatologie (K) – jako věda o klimatu, která studuje dlouhodobé účinky meteorologických procesů na Zemi. Existuje několika druhů, odvětví klimatologie.

Kolísání klimatu (KK) – nepravidelné víceleté výkyvy klimatu v oblasti průměru.

L

METEOROLOGIE

Lavina (Lv) – masa sněhu, která se odtrhne (vlivem oteplení nejčastěji) od svahu a putuje obrovskou rychlostí dolů.

Lávová oblaka (LvO) – vrstva kupovitých oblaků s menšími mezerami, které se slábnoucím slunečním svitem vytvářejí zdola krásný pohled, podobný tuhnoucí lávě.

Litosféra (Lf) – kamenný obal Země.

Ledovka (L) – hladká a kluzká vrstva ledu, která se vytváří na prochlazeném zemském povrchu při dešťových srážkách.

Ledový krystalek (LK) –  zmrzlé přechlazené kapičky vody, (viz níže) krystalky se vyskytují například v oblacích vysokého patra (Ci, Cs a Cc) a vznikají, pokud narazí na částice tvořící suspenzi. (viz níže)

Ledový den (LD) – den, kdy maximální teplota nevystoupí nad 0.0°C. (V českých nížinách tyto dny zaznamenáváme častěji při zimních vpádech, související pojmy: Arktický den, viz výše, Letní den, viz zde a dále Mrazivý den a Tropický den, viz níže)

Letní den (LtD) – den, kdy maximální teplota vystoupí na hodnotu 25.0°C až 29.9°C. (V českých nížinách často od května v přílivech teplého vzduchu, související pojmy: Arktický den, viz výše, Ledový den, viz zde a dále Mrazivý den a Tropický den, viz níže)

Lenticularis (Lc) – tzv. (v překladu) čočkovitý oblak, často velmi protáhlý. Většinou vzniká orografií, (viz níže) přes horské překážky. Zejména u druhů Ac, Sc, ale i Cc.

HYDROLOGIE

Ledové jevy (LJ) – led v korytu toku při dlouhotrvajících nebo silných mrazech, mohou se stupňovat buď až do zámrazu toku (viz níže) a nebo mohou prostoupit tokem celým – až k jeho dnu a zamezit tak průtoku vody korytem = dlouhotrvající silné mrazy. (související pojmy: Celina – výše, Ledové kry, bariéry, chod ledu – zde a výše)

  • Led u břehu (LuB) – při méně výrazných mrazech se tvoří led v místech, kde je průtok vody v korytě toku nejnižší, především po jeho okrajích.
  • Ledová tříšť (LT) – při déletrvajícím mrazech se led tvoří ve směru do středu koryta toku a tato tříšť vzniká na tocích s vodou rychle tekoucí. Jedná se tedy o úlomky ledu, případně i shluky ledové kaše, narážejí na sebe a spojují se. Jedná se o všechny ledové částice kromě velkých ker. Tříšť se hromadí, přimrzá a stále se tok ucpává dalšími kousky ledu přitékajícími shora toku. (viz ledové bariéry nebo-li zácpa.)
  • Tok vody po ledu (TVL) – v případě ledové zácpy a nebo promrznutí koryta toku až na dno, začne téci voda po horní části ledové pokrývky (výše) a to může vést až do rozlití vody mimo koryto toku

Ledové kry (LK) – rozlámaný led na menší či větší od sebe oddělené kusy.

Ledové bariéry (LB) – nebo-li ledová zácpa jsou nahromaděné ledové kry (viz zde) v místech, kde je tok úzký, mělký nebo v oblasti splavů či jezů společně i s jinými nečistotami putujícími korytem toku. Mohou tvořit nápěchy. (viz níže)

Ledová povodeň (LeP) – povodeň velmi lokální, tedy rozlití toku, (viz charakteristika povodně obecné) zapříčiněné nahromaděním ledových ker, popřípadě jiného nánosu nečistot společně s těmito krami. (viz pojmy Ledová kra, Ledové bariéry, viz zde, dále související pojmy: Blesková povodeň, Povodeň a Sněhová povodeň, viz výše, níže a níže)

Limnigraf (Lg) – nebo-li limnigrafická či vodoměrná stanice, je hlásný profil (viz výše) umístěný v profilu toku, který zaznamenává naměřené hodnoty vodních stavů na papírek. V současné době je možno ukládat hodnoty z měření již na paměťové zařízení a přenášet tak do počítačů. (související pojem: automatizované stanice, viz výše)

Limnigraf s přívodním kanálem (LPK) – limnigrafická stanice, ve které propojuje tento přívodní kanál vodu v řece s vodou v plovákové šachtě. Jedná se většinou o betonové potrubí. (související pojmy: Rourový limnigraf, (viz níže) limnigraf s chráničkou, viz zde)

Limnigraf s chráničkou (LSCH) – stanice bez plovákové šachty s tlakovým čidlem v chráničce a registrace hladiny probíhá automatickým přístrojem.

Litr (l) – jednotka, ve které udáváme množství vody. (související: ml, dl, cm, mm a další, viz také meteorologie) (1l=0.01hl, 10dcl, 100cl, 1000ml)

KLIMATOLOGIE

La Niňa (LN) – období po působení jevu El Niňo (výše), přinášející vydatné srážky a citelné ochlazení do určitých oblastí.

Léto (Lt) – klimatické období oblastí mírných šířek polokoulí, z klimatologického hlediska jde o období tří měsíců od 1. června do 31. srpna.

M

METEOROLOGIE

Mamma (mam) – zvláštnost oblaků, vyznačující se tzv. „bulkami“ na oblačnosti. Asi neznámější je oblak cumulonimbus s touto zvláštností, ale objevit se může i u oblaků Ac, As, Sc, Ns. (viz výše)

Mlha (Ml) – soubor vodních kapiček, výrazně snižuje viditelnost a při záporných teplotách namrzá.

Mrholení (Mr) – soubor drobných kapiček vody, které vypadávají nejčastěji z nízké oblačnosti typu stratus*. (St)

Monzun (Mo) – období v oblastech kolem rovníku, střídá se tzv. suchý zimní monzun a vlhké období dešťů.

Mezosféra (Mz) – teplota v této vrstvě s výškou klesá, přibližná výška se uvádí od 50 do 80km. (teplota 0 až -85°C)

Mezocyklona (Mc) – spojení vertikálního otáčivého pohybu, čímž vzniká široký sloup zvířeného prachu. Někdy se uvnitř této mezocyklony objeví vítr = spustí-li se dolů, vytvoří tornádo. (níže)

Mediocris (med) – mírně vyvinutý oblak cumulus (výše) tzn. jeho druhé stádium vývoje.

Mistral (Mi) – místní vítr, suchý a studený, vanoucí na JV Francie, zesiluje při své cestě ke Středozemnímu moři a tam může dosáhnout rychlosti i kolem 180km/h. (pozn. související pojem Katabatické větry, výše)

Meteogram (Mg) – graf, znázorňující předpověď počasí pro určité místo. (související, klimatogram, viz níže, sekce 3 – klimatologie)

Meteorologický prvek (MP) – definuje okamžitý stav atmosféry. Je to například teplota, vlhkost vzduchu, srážky, vítr, tlak atp.

Meteorologická budka (MeB) – prostor, ve kterém jsou umístěny některé přístroje na meteorologické stanici a jsou tk chráněny například před přímým slunečním svitem či cirkulací vzduchu. Budka, tedy skříň, je natřena na bílo.

Meteor (Mt) – každý úkaz, který je možno pozorovat v atmosféře s výjimkou oblaků.

Metr (m) – je jednotka, v níž měříme nadmořskou výšku. (m n.m., metrů nad mořem)

Milimetr (mm) – základní jednotka, ve které udáváme naměřené srážky. (související pojem, inches viz výše – angl., 1mm=0.039inch, 0.01dm, 0.1cm)

Milibar (mb) – jednotka, kterou lze měřit tlak vzduchu. (související pojem: hektopascal, výše) (1mb=1hpa)

Metr za sekundu (MzS, m/s) – jednotka, ve které udáváme naměřené údaje síly větru, popř. nárazů větru. Je základní jednotkou pro měření rychlosti větru. (související pojem: kilometr za hodinu, viz výše) (1m/s=3.6km/h)

Mrazivý den (MD) – den, kdy teplota poklesne na hodnotu -0.1°C a nižší. (V českých nížinách se tak může dít ojediněle již od sklonku léta a od podzimu se tak děje pak častěji, související pojmy: Arktický den, Ledový den, Letní den, viz výše a Tropický den, viz níže)

HYDROLOGIE

Manometrický hladinoměr (MH) – moderní měřící přístroj hladiny vody toku, který již nepotřebuje svislou šachtu či přívodní kanál. Je schopen měřit výšku hladiny vody s maximálním rozkmitem až 100m. Zejména se s ním měří výška hladiny ve vrtech, studních nebo nádržích.

Metr krychlový (MtK, m3) – jednotka, v níž udáváme v hydrologii naměřený průtok vody ve vodním toku za sekundu na minus první. (Pojem metr, viz meteorologie) (1m3=1000l, 100ml, 10dl)

Milimetr (mm) – v hydrologii, stejně jako v meteorologii, v nich udáváme naměřené množství srážek a v hydrologii pak především vodní zásobu ve sněhu – tzv. SVH (viz níže). (související pojem inches, viz meteorologie, dále l, ml, dl, a další míry)

Mililitr (ml) – jednotka, ve které lze udávat množství vody. (1ml=0.001l, 0.01dl, 0.1cl)

KLIMATOLOGIE

Mírné pásmo (MP) –  klimatický pás střední Evropy, ale i západní Severní Ameriky se střídáním čtyřech ročních období, nejtepleji je zde uprostřed roku.

Makroklima (Mak) – určující je zde všeobecná cirkulace atmosféry či energetická bilance závislá na zeměpisné šířce či rozložení pevnin a oceánů. Klima je tvořeno většinou vlivy atmosférických vírů s vertikální osou v oblastech o horizontálním směru minimálně stovek kilometrů. Zabývá se jím odvětví makroklimatologie.

Mikroklima (Mik) – klima nejmenších prostorů s horizontální vzdáleností do kilometru s cirkulačními prvky s jakoukoli polohou osy vírů. Zabývá se jím věda mikroklimatologie.

Maritimita (Mt) – klimatu, oceánita.

Meion (Mn) – klimatická anomálie.

Meliorace (Ml) – klimatu, zásahy lidstva do přírodního  a životního prostředí s důsledkem zlepšení klimatu oblasti. Jedná se o opatření pro zmírnění nepříznivých důsledků působení povětrnostních či klimatických podmínek pro lidstvo a jeho činnosti.

Mezoklima (Mz) – klima oblastí o horizontálním rozměru jednotek až desítek kilometrů. Projevují se zde i vlivy cirkulačních prvků s horizontální osou vírů. Zabývá se jím věda zvaná mezoklimatologie.

Model (Md) – klimatu, soubory fyzikálních a chemických vztahů s vazbami mezi složkami klimatického systému (viz výše) v podobě matematických rovnic. Dělí se na cirkulační a dynamické či další.

N

METEOROLOGIE

Návětrná strana (NS) – nebo-li návětří hor, je takové území za horskou překážkou, ve kterém se tvoří bohatá oblačnost a vypadávají z ní vydatnější srážky než na opačné, tedy závětrné straně.

Námraza (Nm) – vrstva ledu, který se tvoří v důsledku usazování krystalů ledu na různých předmětech.

Náledí (N) – méně kluzká vrstva ledu než ledovka, která se tvoří z částečně roztátého sněhu či p srážkách, když opět klesne teplota pod bod mrazu.

Nasycení vzduchu (NaV) – určité množství vodní páry za dané teploty. Při maximálním nasycení je relativní vlhkost 100%.

Nimbostratus (Ns) – oblačnost přesahující patra, nezařazená, dešťová sloha.

Noční svítící oblaka (NSO) – angl. Noctilucent clouds – NCL – jsou zvláštním typem oblačnosti, nemající s oblačností běžnou téměř nic společného. Vyskytují se až v horní části mezosféry (viz výše) tzn. od 80 do 85km. Jsou velmi tenké a zřejmě je tvoří velmi drobné ledové částice.

HYDROLOGIE

Nasycení půdy (NP) – nasycenost daného území vodou. Hodnoceno je na základě bilance srážek, odtoku a tzv. evapotranspirace. (viz výše, souvisí i s nasycením vzduchu, viz výše – sekce meteorologie)

Nula vodočtu (NV) – kóta (viz výše) nadmořské výšky, ve které ukazuje daný vodočet (viz níže) 0cm. Vodní stav může být i záporný.

KLIMATOLOGIE

Normál (Nm) – klimatologický, charakteristika na základě mnohaletých pozorování, alespoň za posledních 30 let. Ve shodných místech se normály musejí vztahovat ke shodnému období. Dle WMO jsou normály počítán za třicetiletá období, aktuálně platí normál let 1981 až 2010.

O

METEOROLOGIE

Oblak (O) – též oblačnost nebo mrak, soubor vodních kapiček a nebo ledových krystalů, vzniká kondenzací vodní páry.

Okluzní fronta (OF) – okluze či okludovaný frontální systém, tedy proces, kdy ustupující studený vzduch s postupujícím a teplý vzduch jsou vyzdviženy do výše – jedná se o proces uzavírání teplého vzduchu. Ta oblast, kde se tak děje se nazývá okluzní fronta.

Orografie (Or) – tvar terénních nerovností, hlavně horských překážek či pohoří. Ovlivňuje zejména srážky**.

Orografické bouřky (OB) – vznikají proudění vlhkého instabilního vzduchu a vznikají nejčastěji v návětrných oblastech hor. (související pojmy, instabilita – výše, orografie – zde, advekční bouřky a insolační bouřky a frontální bouřky – výše, návětrná strana – výše)

Ozon (Oz) – vzniká složitou soustavou fotochemických reakcí mezi oxidy dusíku, těkavými organickými látkami a dalšími složkami atmosféry za účinku slunečního záření.

Oko hurikánu (OH) – střed tropické bouře s nejnižším tlakem a jasnou oblohou.

Ombrograf (Og) – zaznamenává množství srážek, které spadnou v průběhu dne, vždy vyšle signál překlápěcí člunek v okamžiku, kdy ho donutí tíha vody překlopit se.

HYDROLOGIE

Obměna vody (ObV) – cirkulace vody v nějaké nádrži, ať už se jedná o vodní nádrž, rybník, retenční nádrž, která je napájena nějakým tokem. Četnost cirkulace vody v takové nádrži záleží na síle průtoku daného toku a také na aktuální hydrologické situace na daném toku či v daném povodí.

Odečítání vodních stavů (OVS) – provádí se z vodočtů, v centimetrech (pojem viz meteorologie) a to dle stupnice I, II, III… = 100, 200, 300cm… a číslice 1-9 = 10-90cm. Př. hladina bude ukazovat na číslo 8 před číslicí I = vodní stav bude 80cm. Ve zvláštních případech se odečítá dle nadmořské výšky (viz teorie meteorologie) vodočtu – hlavně na jezech či v nádržích. Vždy je stanovena nula vodočtu k určité kótě (viz výše) nadmořské výšky.

KLIMATOLOGIE

Očkování oblaků (OB) – jedná se o využití generátorů na letadlech, které uvolňují či vystřelují suchý led a nebo jodid stříbrný v situaci, kdy jsou kapičky vody nebo ledové krystalky v oblaku dostatečně velké, aby mohly vypadnout.

Oscilace (Os) – neperiodické posuny polohy či kolísání intenzity akčních center atmosféry s důsledkem výkyvů všeobecné cirkulace atmosféry (například jev ENSO) a tedy i kolísání klimatu v určité oblasti.

Ozonová vrstva (OzV) – jakýsi štít proti ultrafialovým slunečním paprskům. Nachází se ve stratosféře, tj.ve výškách mezi 20-30km.

Ozonová díra (OzD) – následek zeslabování ozonové vrstvy, utvoří se každé jaro nad Antarktidou a poté opět zmizí. (pozn. od r. 1984 pravidelný jev)

Ovlivňování klimatu (OK) – působení na klima lidmi, jde o nechtěný důsledek lidských činností. Děje se například vysoušením krajiny, vypouštěním škodlivých látek do vzduchu atp.

P

METEOROLOGIE

Počasí (P) – okamžitý stav podnebí na daném místě v daný čas. Zabývá se jeho pozorováním, měřením a vyhodnocováním věda, zvaná meteorologie. (viz výše)

Podružná studená fronta (PSF) – objevuje se uvnitř stejných vzduchových hmot a odděluje od sebe jen dávky částečně změněného vzduchu.

Pedosféra (Pf) – půdní obal Země.

Přeháňka (Př) – spojená s kupovitou oblačností, nemusí se nutně jaksi „rychle přehnat“! Může být velmi krátká, ale také to může být intenzivní hodinový déšť, stále se bude jednat o ten samý přeháňkový oblak, který ale setrvá delší dobu nad jednou oblastí.

Prach (Pch) – částice v atmosféře a mají různé velikosti – jsou to tedy částice PM10, menší než 10 mikrometrů a uvolňují se při spalování tuhých látek a jsou obsaženy ve výfukových plynech automobilů.

Prachový vír (PrV) – nebo-li písečný vír, vzniká intenzivním přehřátím zemského povrchu.

Pannus (pan) – cáry, útržky oblaků, roztrhané cáry oblaků. Objevuje se u druhů As, Ns, Cu a Cb.

Přechlazená vodní kapka (PVK) – voda ochlazená pod bod mrazu v kapalném skupenství.

Parhelium (Ph) – tzv. vedlejší Slunce (pravé, levé či oboje) a vznikají dvojnásobným lomem na krystalcích tvaru destiček.

Perleťová oblaka (PeO) – angl. Nacreous Clouds – Polar Stratospheric Cloud (NC-PSC) jsou to zvláštní oblaky tvořené kapičkami vody, která je podchlazená a díky výrazné irizaci (viz výše) se nazývají perleťové oblaky. U nás je bohužel spatřit nemůžeme, jsou vázány na horské oblasti Skandinávie.

Polární záře (PoZ) – nazývají se na severní polokouli Aurora borealis (AB), na jižní Aurora australis (AA) a vzniká, když se elektrony emitované Sluncem setkají s molekulami plynů ve vysoké atmosféře (viz výše) Země, ve výškách do 1000km.

Psychometr (Ps) –  přístroj na měření vlhkosti vzduchu používající dva teploměry, jeden je obalen vlhkým hadříkem (související pojem hydrograf, viz výše).

Pyranometr (Pt) – přístroj pro měření globálního záření, nazývaný též solarimetr. Součástí je pyranograf, pro zaznamenávání časového průběhu intenzity globálního záření. Záznamem je pyranogram. Existuje více druhů přístrojů.

Procento (Pr)  – jednotka, v níž udáváme relativní vlhkost (viz pojem vlhkost vzduchu, níže) tedy nasycení vzduchu vodní párou při dané teplotě.

Přízemní inverze (PI) – někdy je nazývána tzv. sněhovou inverzí a vzniká v souvislosti s advekcí (viz výše) a podobně se může vytvořit  i inverze teplotní (viz níže) .

HYDROLOGIE

Povodí (Pv) – kmenová řeka, která má své přítoky a odvodňují společně dané území.

Pramen (Pm) – vyvěrající spodní voda na povrch zemský tvořící nějaký tok, který je většinou jen velmi krátký a hned se spojuje s ostatními prameny – toky.

Potok (Pt) – malý či menší vodní tok, který většinou nemá regulaci.

Povodeň (Pd) – jedná se o překročení nejvyšších povodňových stupňů na hlásných profilech toků a rozlévání vody z koryt toků do krajiny, obcí nebo i měst. Rozlišujeme několik druhů povodní podle meteorologických příčin. Nejběžnější povodní je povodeň vlivem vydatných a trvalých dešťových srážek. (související pojmy: Blesková povodeň, Sněhová povodeň, Ledová povodeň, viz výše, níže a výše)

Podzemní vody (PV) – jedná se o vodní hladinu pod zemským povrchem, jejíž hladina je měřena v tzv. vrtech. (viz níže) Jedná se i o prameny a měření jejich vydatnosti.

Přeliv (Pl) – kóta, na které dochází na vodní nádrži k přelivu vody – bezpečnostním přelivem, když přitéká větší množství vody než odtéká i přes maximální odtok spodní výpusti nádrže.

Průtok (Pk) – údaj v metrech krychlových, kolik vody proteče na daném místě za sekundu. Měří se speciálními zařízeními z loďky nebo třeba z přemostění řeky či hydrologové jsou přímo v toku.

  • N-letost průtoku (NlP) – jsou vypočítány z předchozích povodňových situací na daním měřícím profilu (viz hlásný profil, výše) a jedná se o hodnoty průtoků označující 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 letou vodou na daném místě.

Plovák (Pv) – nebo-li čidlo, je zařízení snímající výšku hladiny. Musí být umístěno blízko vodočtu – viz níže.

Plavební komora (PK) – zařízení, které je součástí zdymadla (viz níže) a je vybaveno dvěma hydraulickými vraty a je na základě mechanického ovládání schopno tato vrata ovládat a také napouštět a vypouštět vodu z prostoru těmito vraty ohraničeného. Slouží pro průplav lodí mezi jednotlivými jezovými zdržemi, (viz níže) které jsou způsobeny vybudovanými jezy na výše zmíněných zdymadlech.

PH – jedná se o hodnotu vyjadřující kyselost a nebo alkalitu vody, tedy zásaditost.

Přísušek (Ps) – krátké období agronomického (zemědělského) sucha s menšími škodami, zejména v lesnictví.

KLIMATOLOGIE

Pobřežní pásmo (PP) – klimatické pásmo podél všech světových oceánů s chladným a sušším prostředkem roku.

Polární pásmo (PlP) – klimatické pásmo severních částí světa a Antarktidy s věčným ledem a sněhem a nízkými srážkami po celý rok.

Paleoklima (Plk) – studium klimatu v minulosti, jímž se zabývá vědní obor zvaný paleoklimatologie.

Permafrost (Pf) – dlouhodobě zmrzlá půda a vrstva hornin, teplota trvale pod 0°C. Patří ke kryosféře Země. Současný stav je pozůstatkem dob ledových a je tvořen částečně i současným klimatem.

Proxy data (PD) – nepřímé indikátory pomáhající popsat paleoklima (viz zde) a rekonstruovat hodnoty prvků a jejich průběh v minulosti.

R, Ř

METEOROLOGIE

Radiolokátor (R) – slouží ke zjišťování atmosférických srážek a srážkově významné oblačnosti do vzdálenosti cca 200-300km – na základě radiových vln, zpětné rozptylování kapiček či krystalků.

Rosný bod (RB) – teplota, na kterou se musí vzduch ochladit, aby byla zahájena kondenzace ve stejném tlaku vzduchu.

Rozptyl světla (RS) – kratší vlnová délka se rozptyluje lépe = modrá barva, delší vlnová délka atmosférou prochází = červená barva. Rozptyl souvisí s vysvětlením proč má obloha modrou barvu – ta (modrá) se rozptyluje nejlépe.

Rarášek (Rš) – prachový nebo písečný vír, vzniká často nad prohřívajícím se terénem (na polem, loukou).

HYDROLOGIE

Rozvodí (Rv) – hranice mezi jednotlivými povodími například Kralický Sněžník jako rozvodí mezi povodím Odry, Moravy a Labe.

Retenční prostor (RP) – nebo-li zadržovací, který slouží pro zachycení velkých vod v nádrži.

Retenční hladina (RH) – hladina ve vodní nádrži na určité kótě (viz výše) na kterou může vodní stav v nádrži dosáhnout, resp. hladina, kterou může bezpečně nádrž zadržet s tím, že již byla přesažena tzv. kóta přelivu a voda odtéká bezpečnostním přelivem – spodními výpusti (viz níže) již více vody z nádrže odpouštět nelze.

Regulace (Rg) – zdymadla, aneb vybudované jezy s plavebními komorami na velkých řekách a zejména vodní nádrže sloužící nejen pro rekreaci, ale i pro regulaci průtoku na řece pod nimi.

Rybník (Rb) – uměle vytvořená nádrž – aneb zatopená plocha, která má nějaký přítok, stavědlo a odtok.

Rourový limnigraf (RL) – objevují se v činnosti sice již jen místy, ale jsou zjednodušené v podobě roury z vhodného materiálu. Umístěna je na mostním pilíři či na nábřežní zdi.

Řasa (Ř) – zelená rostlina žijící zejména ve vodních tocích, existuje mnoho druhů těchto řas. Od běžných řasovitých jemných chomáčků, přes i pichlaví řasovité vodní rostliny až po nebezpečné sinice. Ke svému životu a růstu potřebuje dostatek světla a slunečního záření, chlorofylu (viz výše) a také určitou teplotu vody.

Říčka (Řč) – velký potok s nějakou menší regulací, nádržemi se stavědly.

Řeka (Ře) – tok střední až velký s regulací (vysvětleno výše) s tím, že na větších a velkých řekách je možná i lodní doprava či přívozy.

KLIMATOLOGIE

Reliéf (Rl) – zvrstvení zemského povrchu.

Řada (Řd) – klimatologická, uspořádaná posloupnost klimatických prvků chronologicky nebo podle velikosti, například teplotní řada dané stanice za období několika let (délka řady).

Rozložení klimatického prvku (RKP) – rozdělení v čase nebo prostoru jako důsledek změn (časových a prostorového uspořádání) jevů a prvků (například denní chod teploty vzduchu).

S

METEOROLOGIE

Saffir-Simpsonova stupnice (SST) – klasifikuje sílu tornád, je rozdělena do 5 stupňů. (1-5) (Související pojmy: Beaufortova stupnice a Fujitova stupnice, viz výše)

Stratus (St) – nízká oblačnost aneb mlha, sloha.

Stratocumulus (Sc) – nízká oblačnost, slohokupa.

Stratosféra (Sf) – vrstva v níž s výškou teplota vzduchu v ní stoupá, její součástí je ozonosféra – výška vrstvy je 10-50km. (teplota -57°C až 0°C)

Studená fronta (SF) – rozhraní mezi ustupujícím teplým vzduchem a nastupujícím vzduchem studeným – opět odborně se jedná o vzduchové hmoty – teplá a studená. Studená fronta má dva druhy – SF prvního a druhého druhu. SF je vždy rychleji než teplá. (více téma Tlaková níže – studená fronta)

Sníh (S) – zmrzlé vodní kapičky, které vstoupily či již přímo vypadly z oblaku do studené vrstvy vzduchu.

Smog (Sg) – výrazné překročení koncentrací škodlivých látek v ovzduší, vyhlašuje tzv. smogovou situaci, signál upozornění či regulace na překročení koncentrací daných škodlivých částic v ovzduší ČHMÚ. Jedná se o hromadění zplodin v ovzduší, většinou v mlze. (výše + pozn. související také s pojmem teplotní inverze)

Sněhová krupice (SnK) – zmrzlé kapičky, které prošly z teplé vzduchové hmoty, přes studenou opět do teplejší.

Sněhometr (Sm) – jednoduchá nádoba na měření vody, která vznikne z rozpuštěného sněhu hromadícího se v přístroji.

Střih větru (SV) – vítr vznikající nasunutím jedné vrstvy vzduchu přes jinou a to různou rychlostí a směrem, důležitý faktor pro tvorbu a trvání bouřek.

Synoptická mapa (SM) – mapa používaná k předpovědi počasí pomocí mezinárodních symbolů, které se používají pro čtení map. Jedná se o zobrazení tlakových útvarů (výší a níží) a typů front na mapě – např. Evropy.

Sublimace (Sm) – změna vodní páry a led.

Suspenze (Ss) – dochází k samovolnému pomalému oddělení složek směsi. Jeto heterogenní směs. (pozn. z chemie)

Srážky (Sr) – jsou souborem vodních kapiček nebo krystalků ledu, vypadávajících z oblaků v různých formách a skupenstvích. Ve skupenství kapalném, (déšť, mrholení -viz výše) pevném (sníh, kroupy, krupky – viz výše) a plynném.

  • Srážky vertikální (SrV) = padají z oblaků, př. déšť, sníh. (výše)
  • Srážky horizontální (SrH) = usazené srážky, vznikající přímo na zemském povrchu, př. rosa, námraza. (výše)

Srážkové pruhy (SrP) – angl. praecipitatio jsou viditelné srážky, spouštějící se z oblaků – zejména kupovitých, kdy se nenachází kolem nich větší množství jiných oblaků. Objevuje se hl u oblaků typu: Sc, St, Cu, Cb, Ns a As. (souvisejícím pojmem je virga, viz níže)

Srážkoměr (Sm) – přístroj pro měření spadlých srážek dle vodního sloupce na srážkoměru – srážkový úhrn. (viz zde)

Srážkový úhrn (SÚ) – suma spadlých srážek na daném území a ploše za určitý čas.

Shelf cloud (SC) – tzv. oblačná zeď, zvláštnost oblaku (zejm. Cb) v podobě arcus. (viz výše)

Spissatus (spi) – hustý oblak, jen vysoký oblačnosti, typu Ci.

Senzor (Sz) – zařízení snímající např. u teploměrů teplotu či vlhkost, podobně pak u družic.

Sluneční svit (SlS) – měří se solarimetrem nebo heliografem (slunoměr) a jedná se o meteorologický prvek, který měří většina profesionálních stanic. Jedná o prvek pojednávající o tom, jak dlouho dopadaly v určitý den sluneční paprsky na zemský povrch. (pozn. v hodinách)

Supercelární bouře (SuB) – vznikají v oblastech s výrazným střihem větru – viz zde, může trvat i několik hodin, obsahuje dlouhotrvající downburst – viz výše = výstupný proud a objevují se v ní nebezpečné meteorologické jevy.

Solarimetr (Sl) – neb-li pyranometr slouží k měření slunečního svitu (související heliograf, viz výše) je modernějším přístrojem měření slunečního svitu než heliograf.

HYDROLOGIE

Slepé rameno (SR) – uměle vytvořená plocha vody stojící mimo tok, která vznikla většinou narovnáním řeky.

Stálé nadržení (SN) – výška, kam vždy sahá voda ve vodní nádrži. Tento prostor není nikdy vypuštěn.

Spodní výpust (SV) – výpust nebo výpusti, ze kterých je voda z vodní nádrže běžně vypouštěna dále tokem. Spodní výpustí nebo výpustmi lze vypouštět jen určité množství vody.

Stupně povodňové aktivity (SPA) – stupně, které se vyhlašují na měrných profilech toků v případě výrazného vzestupu toku, jsou dané přímo národní meteorologickou organizací.

  • Bdělost – zvýšený stav toku, který vyžaduje její sledování, stejně tak i sledování vývoje povětrnostní situace. (označení 1.SPA)
  • Pohotovost – velmi zvýšený stav toku, který vyžaduje preventivní opatření v případě rozlití toku a bedlivé sledování vývoje toku i meteorologické situace a prognóz. (označení 2.SPA)
  • Ohrožení – evakuace, tok se vylévá či hrozí jeho vylití z koryta. Je zapotřebí jednat, ale i nadále sledovat situaci a prognózy jak meteorologické, tak hydrologické. (označení 3.SPA)
  • Extrémní ohrožení – tok je rozlitý, i nadále stoupá – jeho výška již výrazně přesáhla stav od vyhlášení stavu ohrožení. (označení 3.SPA extrémní ohrožení)

Sucho (S) – takový stav na toku, kdy průtok či vodní stav klesne po určitou stanovenou úroveň a v toku je tak malé množství vody, že je nutné omezit zalévání a další odběr vody z toku. (označení sucho)

Sněhová povodeň (SnP) – povodeň zapříčiněná rychlým odtáváním sněhu, zejména na tocích horských a podhorských. Ve velkém rozsahu se povodeň projeví i na tocích velkých odvodňujících dané či daná pohoří. Tání sněhu často urychluje déšť, vznikají také tzv. smíšené povodně, viz zde pod pojem: (související pojmy: Povodeň, Blesková povodeň, Ledová povodeň, viz výše)

Smíšená povodeň (SmP) – povodeň vyvolaná kombinací hydrometeorologických jevů a to tání sněhu a deště, který může být i trvalý či vydatný = kombinace běžné dešťové povodně se sněhovou. Může dojít ke kombinaci povodně ledové a sněhové, ledové a dešťové obecné a nebo dokonce ke spojení tří druhů povodní, což by mělo jistě katastrofální důsledky.

KLIMATOLOGIE

Skleníkový efekt (SE) – ohřívání atmosféry, které je způsobeno některými plyny.

Severní mírné pásmo (SMP) – pás v severních částech světa – sever Severní Ameriky a Asie s teplejším prostředkem roku a taktéž srážkově bohatšími měsíce ve druhé části roku.

Středozemní pásmo (SP) – klimatický pás hlavně středomoří, se suchým a nejteplejším prostředkem roku.

Semiaridní pásmo (SaP) – pásmo polopouštní, zejména australské a Africké se suchým počátkem a koncem roku, je to klimatické pásmo velmi teplé až horké.

Subtropické pásmo (SbP) – pásmo zejména jižní části Jižní Ameriky, Afriky a Asie vyznačující se střídáním období sucha – počátek roku a dešťů prostřední část roku s teplotami stabilními a vysokými.

T

METEOROLOGIE

Termika (T či termické stoupavé proudy – TSP) – vyskytuje se hlavně v letním období, ale setkat se s ní můžeme kdykoliv při vhodné teplotě vzduchu a slunečním svitu – v zimě jen velmi ojediněle. Termika je na jaře a na podzim slabá, v létě výrazná. Jedná se o stoupání teplého vzduchu, tzv. vzduchových bublin, z nichž se pak vytváří kupovitá oblačnost. V létě je při dobrých podmínkách dobrý náběh na vznik bouřkového oblaku jak se říká z ranní jasné oblohy po podvečerní bouřku.

Tlakový gradient (TG) – rozdíl v tlaku vzduchu mezi níží a výší, vyrovnávání se projevuje zesílením větru.

Teplá fronta (TF) – rozhraní mezi ustupujícím studeným vzduchem a nastupujícím teplejším vzduchem – odborně řečenou vzduchové hmoty

Teploměr (Tm) – přístroj na měření teploty vzduchu. (rozdělení: rtuťový, lihový, digitální s čidlem/senzorem (viz výše). Existuje více druhů přístrojů.

Tornádo (Td) – (větrný vír – VV) – tzv. trychtýř způsobený větrem, který se točí dokola a spouští se z bouřkového oblaku (v tomto stádiu Tromba viz níže) a může dosáhnout i zemského povrchu – podmínka pro Tornádo.

Teplotní inverze (TI) – nad těžší studený vzduch se přesune teplejší. Jedná se o opačný cyklus, kdy tedy s výškou v určité atmosférické vrstvě teplota roste. V praxi se sleduje teplota ve výšce 850hPa (1,5m) a nebo 500hPa. (5,5m)

Turbulence (T) – termín používaný v letecké meteorologii, vzniká při silném větru a ovlivňuje letecký provoz, může s letadlem manipulovat. Jde o nepravidelné vírové pohyby vzduchu. Existuje více druhů.

Troposféra (Ts) – nejnižší vrstvou atmosféry (výše) ve které se odehrává většina jevů v počasí – např. vznik oblaků, vypadávání srážek. Výška troposféry je do 10km. (teplota až -57°C)

Tropopauza (Tp) – hranicí mezi troposférou (výše) a stratosférou, (výše) která pohltí a odrazí 5% slunečních paprsků.

Tropický den (TD) – den, kdy maximální teplota vystoupí na hodnotu 30.0°C a vyšší. (V českých nížinách se tak děje nejčastěji v letních měsících, velmi často uprostřed léta. Výjimečně pak v jarním období nebo v počátku podzimu, související pojmy: Arktický den, Ledový den, Letní den, Mrazivý den, viz výše)

Termosféra (Te) – vyznačuje se výrazným vertikálním růstem teploty, teplota je v řádech stovek °C běžným teploměrem neměřitelná, dosahuje výšek 200-300km. (teplota -85°C až 100°C a více)

Tuba (tub) – v překladu kondenzační chobot, tedy oblačný sloup či obrácená kužel vycházející ze základny oblaků – zejm. Cb.

Tryskové proudění (TPr) – extrémně silný vítr u horní hranice troposféry.

Tromba (Tb) – rotující větrný vír, který se nedotýká země. (související pojem tornádo, viz výše)

Tyndallův jev (TJ) – vznikám difúzním rozptylem světla, které prochází opticky heterogenní soustavou. Některé paprsky, která je možno pozorovat při přechodu oblaku Cumulus – Cu (viz výše) přes sluneční kotouč. Mohou být nazelenalé, jiné bílé.

HYDROLOGIE

Tendence (Td) – vodního stavu či průtoku, změna veličin v čase.

Tání (Tn) – sněhu nebo ledu jako důsledek fázového přechodu vody (viz meteorologie) při oblevě (vzestupu teploty vzduchu nad bod mrazu). Rychlost a průběh tání ovlivňuje řada faktorů, meteorologických i ostatních.

KLIMATOLOGIE

Teplotní průměr (TP) – dlouhodobý teplotní normál na daném místě – sestaveno z dat z měření. Čím delší doba měření na daném místě = tím přesnější zjištěný průměr.

Tropické pásmo (TrP) –  zbývající pásy Jižní Ameriky, Afriky zejména, kde jsou celoroční vyrovnané srážky a teploty, oboje tyto charakteristiky se pohybují na vysokých hodnotách. Charakteristický rys – vysoká teplot a i vlhkost neustále.

Termín (Tm) – klimatologický, jednotná doba pozorování na stanici stanovená dle času.

Topoklima (Tpk) – reliéfové klima, utvářené pod vlivem georeliéfu, aktivního povrchu reliéfu a za spolupůsobení antropogenních vlivů. Typu klimatu dává specifické vlastnosti právě morfografie povrchu. Zabývá se jím vědní obor topoklimatologie.

Typ (T) – klimatický, klima s daným vlastnostmi v různých částech Země a hlavně v rámci téhož druhu klimatického pásma (viz výše).

U, Ú

METEOROLOGIE

Uncinus (unc) – háčkovitý oblak typu Ci, podoba čar, které jsou zakončeny háčky či chomáčky.

Undulatus (und) – označení odrůdy pro oblak uspořádaný do vln, zpravidla se vyskytuje u oblaků Ac a Sc, ale také u druhů St, As, Cs a Cc.

Updraft (Ud) – extrémní vzestupný pohyb vzduchu spojený s bouřkovou oblačností.

Udometr (Um) – v českém překladu dešťoměr, dnes termín srážkoměr (viz výše).

Údolní vítr (ÚdV) – vane během dne, kdy čerstvý vzduch z údolí stoupá nahoru. (pozn. opak horský vítr, viz výše)

Úhrn (Úh) – srážek, jako množství vody v kapalné nebo pevné formě spadlé na plochu v určité oblasti za určitý časový úsek (zpravidla 1 hodina, 3 hodiny, 6 hodin, 12 hodin či 24 hodin nebo týden, měsíc a podobně) bez výparu, odtoku a vsakování této vody. Udáváme v milimetrech vodního sloupce.

HYDROLOGIE

Zatím nebyl přidán žádný pojem.

KLIMATOLOGIE

Utváření klimatu (UK) – odborně geneze klimatu jako tvorba daných atmosférických podmínek na Zemi nebo v určitých regionech na základě spolupůsobení různých klimatických faktorů.

V

METEOROLOGIE

Vyplňující se cyklona (VC) – ve středu níže tlak již začíná stoupat a níže začíná zanikat.

Vítr (V) – způsoben vyrovnáváním tlakových rozdílů (gradientů) mezi tlakovými útvary, Tlakovou výší (TV) a tlakovou níží. (TN) V tlakové výši je tlak vysoký, v níži nízký – pokud je rozdíl velký, izobary (vysvětleno výše) jsou husté a v místech mezi těmito útvary fouká velmi silný vítr doku se rozdíl nevyrovná.

Větrný vír (VtV) – jedná se o vírové proudění vzduchu vznikající v teplých a suchých vrstvách atmosféry a podobají se tornádu, nicméně jsou méně silné, protože nejsou spojeny s bouřkou. (viz výše) (různé názvy v různých částech světa: tzv. „rarášci, ďáblík, derviš nebo willy-willy“ – znamenají tedy to samé) Dále související pojmy:

  • Prachový rarášek (PrR) = malé tornádo. (viz výše)
  • Sněhový rarášek (SnR) – vzniká třením proudícího vzduchu a zasněžený zemský povrch.
  • Ohňový vír (OV) -vzniká v intenzivním teple požárů.

Vlhkost vzduchu (VZ) – kondenzuje do vodních kapek, teplý vzduch může být více nasycen než studený. O nasycení lze hovořit, pokud relativní vlhkost v % dosáhne 100%. Jedná se o množství vodní páry ve vzduchu.

Virga (vir) – zvláštnost oblaku, která spočívá v tzv. řasení oblaku. Jedná se o vypadávající srážky či ledové krystalky z oblaku, oproti klasickým srážkovým pruhům (viz výše) ale nedopadá tato virga na zemský povrch.

Vypařování (Vp) – závisí na teplotě a vlhkosti vzduchu. Voda v kapalném skupenství se může změnit na páru i pro teplotách mnohem nižších, než je 100°C.

Výparoměr (Vr) – přístroj k měření výparu, nazývaný též evaporimetr. Existuje několik druhů.

Vydatnost (Vd) – srážek, podíl srážkového úhrnu a počtu dní se srážkami v daném období – zpravidla v měsíci, období, roce.

Vzduch (Vz) – směs plynů tvořících atmosféru Země – vzdušný obal. zkrácené označení pro vzduchovou hmotu (např. teplý vzduch). Existuje několik druhů.

HYDROLOGIE

Vodní dílo (VD) – každá hydrologická/vodohospodářská stavba, která je postavena v souvislosti s vodou a vodním tokem nebo je přímo postavena na vodním toku. (jedná se o následující, viz související pojmy: Zdymadlo, plavební komora, vodní nádrž, jezy atd.)

Vodní nádrž (VN) – uměle vytvořené vodní dílo, (viz zde) které slouží především ke zlepšení průtoku řeky pod nádrží v období sucha – jako zásoba vody, a také při rozvodnění toku slouží jako zmírňování povodně pod nádrží – tzv. retenční prostor nádrže, viz výše. Dále také pro vodní sporty a rekreaci.

Vodní hodnota sněhu (VHS, ustáleně SVH) – nebo-li sněhová vodní hodnoty, viz zkratka nebo zásoby vody ve sněhu. Jedná se o množství vody v podobě pevné, tedy sněhové, na metr krychlový – vyhodnocuje se v milimetrech (pojem viz meteorologie) na čtvereční metr. Je důležitou informací pro hydrology na přípravu vodních děl a manipulaci na nich před (v průběhu zimní sezóny) a při období tání.

Vodočet nebo-li vodočetná lať (Vd/VL) – měřidlo vodního stavu na daném místě, z vybraných míst jsou data z měřidel přenášena do databáze daného povodí a zobrazena na internetu. Bývá vybaven limnigrafickou stanicí, jedná se tedy o celý hlásný profil. Je nezbytnou součástí daného profilu. (viz výše)

  • Vodočet svislý (VS) –  vodočty umístěné například na pilířích mostů nebo na nábřežních zdech.
  • Vodočet šikmý (VŠ) nebo-li svahový, je umisťován nejčastěji na vodných místech, na břehových svazích a to na zpevněných – vybetonovaných svazích, nejčastěji vždy někde po jezy či splavy, aby byl sklon vodočtu stálý a nepodléhal změnám terénu.

Výškový systém (VšS) – přepočet nadmořské výšky ve vztahu k určité hladině moře. V současné sobě se používá výškový systém Balt, tedy baltský – udávání nadmořské výšky na hladinu Baltského moře, na něhož se v hydrologii nedávno přešlo.

Vrt (Vt) – speciální podzemní jámy, podobné studním, tedy zpevněné s výstrojí, které jsou součástí monitorovací sítě ČHMÚ pro sledování chování podzemních vod na území ČR.

KLIMATOLOGIE

Vnější planety (VjP) –  velké studené planety za Marsem, tedy Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Jsou tvořeny plynnou látkou v atmosférickém obalu, skládají se z lehkých plynů a kapalin – název „plynní obři“.

Vnitřní planety (ViP) – planety blíže ke Slunci, tedy Merkur, Venuše a Mars. Jsou malé a skalnaté, podobné planetě Zemi.

Vysokohorské pásmo (VP) – klimatický pás v jižní Asii a poté zejména na západním pobřeží Jižní Ameriky, s nejteplejším středem roku, se srážkově vyrovnaným počasím.

W, X, Y

METEOROLOGIE

Willy-willy (WW) – zastaralé označení pro písečný či prachový vír v Austrálii či též zastaralé označení australských tropických cyklon v severní části kontinentu.

HYDROLOGIE

Zatím nebyl přidán žádný pojem.

KLIMATOLOGIE

Zatím nebyl přidán žádný pojem.

Z

METEOROLOGIE

Zákal (Z) – snižuje dohlednost pod 10km, je tvořen pevnými částicemi, např. prachem. Vlhkost při jeho výskytu je nízká, proto s může nazývat i jako tzv. „suchá mlha“ (Související pojmy mlha a kouřmo, viz výše)

Zvlněná teplá, zvlněná studená fronta (ZTF, ZSF) – v určitých úsecích se mění typ fronty opačný, tj. vznikne na daném místě fronta opačná. Více informací na stránce Atmosférické fronty.

Zmrazky (Zm) – kousky ledu, které se tvoří při opětovném poklesu teploty pod bod mrazu nejčastěji z polo roztátého sněhu.

Zrcadlení (Zr) – vzniká při průchodu světla vrstvami o různé teplotě a hustotě. Často se může jevit jako voda na rozpálené suché silnici. Jevu se také říká Fata morgana.

HYDROLOGIE

Zásobní prostor (ZP) – prostor, kde je shromažďována voda v nádrži a v případě sucha může být poté z nádrže odpouštěno více než přitéká do nádrže, pro zlepšení průtoku pod nádrží a v případě hrozící povodně by měl být zásobní prostor naopak prázdný.

Zámraz toku (ZT) – vytvoření souvislé vrstvy ledu na hladině toku a nebo prostoupení ledu až ke dnu toku, což znamená rozlévání vody postupně mimo koryto toku.

Zákal (Zk) – zneprůhlednění vody ve vodní nádrži či přímo v toku, jedná se o posuzování intenzity slunečního záření, které proniká do vodního tělesa a obecně dostupnost světelné energie důležité pro vznik a rozšiřování řas. (viz též METEOROLOGIE)

Zdymadlo (Zd) – vodní dílo, které slouží také k nadlepšení hlavně vodního stavu mezi dvěma zdymadly a částečně k regulaci průtoku při povodni či naopak a to hlavně při nízkých průtocích. Slouží také k výrobě elektrické energie – pomocí elektráren, které jsou součástí zdymadla.

KLIMATOLOGIE

Změna klimatu (ZK) – vývoj klimatu ubírající se dlouhodobě jedním směrem (například oteplování, tzv. globální oteplování jako současný trend).

Zonalita (Zn) – uspořádání klimatických oblastí do pásem (klimatická pásma, klimatické pásy – viz výše).

Poslední aktualizace slovníku: 31.12.2018


O Odborném slovníku

Velký odborný slovník (VOS) je otevřenou encyklopedií, v rámci níž jsou neustále přidávány a objasňovány nové pojmy a stávající definice pojmů jsou dle potřeby též aktualizovány (viz verze slovníku, z konkrétního termínu).

Reference

Použitá a doporučená literatura:

BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha: Karolinum, 2005

ŘEZÁČOVÁ, D. SETVÁK, M. NOVÁK, M. KAŠPAR, M. Fyzika oblaků a srážek. Praha: Academia, 2007

BUCKLEY, B. HOPKINS, J. E. WHITAKER, R. Weather. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2004 (CZ verze TOLASZ, R. a kol. Počasí – velký obrazový průvodce. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2006)

WHITAKER, R. a kol. The Encyklopedia of Weather and Climate Change. Sydney: Weldon Owen Pty Limited, 2010 (CZ verze STAŘECKÁ, E. PAUER, M. Encyklopedie počasí a změna klimatu. Praha: Svojtka a Co, 2012)

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Voda v České Republice. Praha: Consult, 2006

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Vodstvo a podnebí v České Republice. Praha: Consult, 2009

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Drobné vodní toky v České Republice. Praha: Consult, 2012

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Rybníky v České Republice. Praha: Consult, 2012

KOPP, J. NĚMEC, J. a kol. Vodní Díla v České Republice. Praha: Consult, 2016

ŠINDLAR, M. a kol. Geomorfologické procesy vývoje vodních toků – Část I. Typologie korytotvorných procesů. Hradec Králové: Sindlar Group, 2012

COENRAADS, R. a kol. Extreme Earth. New York: The Reader´s Digest Association, 2015 (CZ verze MERTINOVÁ, J. MÍČKOVÁ, K. HANUŠOVÁ, K. a kol. Nespoutané živly planety Země. Praha: Tarsago Česká Republika, 2015)

ČMES, ČESKÁ METEOROLOGICKÁ SPOLEČNOST. Meteorologický slovník výkladový a terminologický. www.cmes.cz, dostupné na http://slovnik.cmes.cz/.