Synoptické situace

Stránka vykládá podrobněji o všem důležitým, pro správnou identifikaci synoptické situace nad daným územím a čtení takové situace ze synoptických map. Co je to synoptická meteorologie, čím se zabývá a co vše můžeme vyčíst z takovýchto map? Pro jaké výšky jsou synoptické mapy sestavovány? K čemu tyto mapy slouží? Tyto a další informace nabízí stránka o synoptických situacích, které mohou vzniknout. Pro správné pochopení problematiky je nutná znalost ustálených značek alespoň základních jevů, jejich výčet a krátký popis obsahuje stránka Meteorologické značky.

Témata stránky: Pojem synoptická mapa, synoptická meteorologie, synoptická situace, druhy situací a popis.


SYNOPTICKÁ METEOROLOGIE A ČTENÍ SYNOPTICKÝCH MAP

Synoptická meteorologie je odvětvím meteorologie, které se zabývá příčinami průběhu počasí, tedy jinými slovy vývojem tlakového pole a synoptických útvarů v něm s vazbou na aktuální či očekávaný průběh počasí. K zobrazení stavu tlakového pole nad daným územím slouží synoptické mapy, v nichž jsou veškeré útvary a také průběh počasí zakresleny. O těchto mapách bude níže na stránce též řeč. Aktuální synoptické mapy a stav tlakového pole dle numerických modelů najdete u nás na stránce Předpověď tlaku.

Synoptická situace

Jedná se o rozložení tlakových útvarů v atmosféře nad daným územím v podobě tlakových výší s vysokým tlakem vzduchu a tlakových níží s nízkým tlakem vzduchu, s nimiž jsou spojeny oblačné systémy rozdělující jednotlivé vzduchové hmoty na daném území a označovány jsou tyto přechody mezi vzduchovými hmotami pomyslnými čarami v podobě frontálních systémů, které často mění charakter počasí na daném místě. Při rozložení tlakových útvarů vznikají různé synoptické situace, pro které je charakteristické počasí na daném místě.

K výkladu o tlakových útvarech a dalších synoptických útvarech slouží patřičné stránky sekce Meteorologie.

Stabilní synoptická situace

Typický vliv rozsáhlé tlakové výše o maximálním tlaku v jejím středu většinou kolem 1030-1040hPa, která se udržuje trvaleji nad daným území a přináší klidné počasí s malou oblačností (až na výjimky v podobě zejména podzimních a zimních mlh či nízké stratovité oblačnosti) a slabým větrem, v létě horké, o babím létě teplé s chladnými rány a v zimě výrazně mrazivé počasí. Počasí se při takové situaci předpovídá i na delší dobu dosti snadno, kromě případné lokalizace mlh a nízké oblačnosti.

Tlak vzduchu se vlivem pohybu tlakových útvarů většinou poměrně často mění, v našich podmínkách se počasí střídá poměrně často. Nicméně přeci jen máme v mírných podmínkách střední Evropy určité stabilnější situace, objevují se i výjimečně stabilní situace. Mezi synopticky stabilní situace řadíme jednak vliv tlakové výše v období počátku podzimu – „babí léto“, která může nastat, ale též nemusí. Další synopticky stabilní situací je zimní tlaková výše s trvalými mrazy. Opakem je letní tlaková výše s naopak tropickým počasím, která přichází zpravidla uprostřed léta. Ustálené synoptické situace existují i ve Světě a mají charakter mnohem ustálenější než výše jmenované situace, typické pro střední Evropu. Některé oblasti Světa ovlivňují téměř celoročně stejné tlakové útvary. Jedná se například o islandskou tlakovou níži nebo naopak azorskou tlakovou výši se středem nad Azorskými ostrovy.

Tlakový útvar

Připomeňme teorii popsanou na stránce Tlakové útvary. Tam odkazujeme pro širší objasnění tématiky.

Tlakový útvar je oblast s určitým tlakem vzduchu rozdílným vůči okolnímu. Rozlišujeme tlakové výše = vysoký tlak, označení „V“, na německých mapách „H“ = hoch a tlakové níže = nízký tlak – vznik oblačných systémů, označení „N“, na německých mapách „T“ = tief. (barevně je na německých mapách dodrženo toto rozlišení)Významnější tlakové níže a výše dostávají jména od německých meteorologů a to dle určitých pravidel přidělování jmen těmto útvarům.

Izobarou myslíme pomyslnou čáru na synoptických mapách, která spojuje místa se stejným tlakem vzduchu = např. 1025hPa, 1030hPa atp. V případě hustě za sebou řazených izobar je nutno počítat v daném místě se silným větrem, jako následkem vyrovnávání tlakových rozdílů (gradientů) mezi dvěma základními tlakovými útvary.

Nejčastější synoptické situace u nás

  • Tlaková výše (stabilní, postupující)
  • Hřeben vysokého tlaku vzduchu
  • Tlaková níže
  • Brázda nízkého tlaku vzduchu
  • Výšková tlaková níže
  • Atmosférické fronty (teplá fronta, studená fronta, okluzní fronta, zvlněná fronta)
  • Nevýrazná tlaková oblast
  • Tlakové sedlo

Modře jsou uvedeny synoptické situace spojené s tlakovou výší, červeně s tlakovou níží a oranžově pak situace, kdy dané území neovlivňuje žádný tlakový útvar. Objasnění všech situací nabízí stránky Tlakové útvary a Atmosférické fronty.

Se synoptickou, jinými slovy povětrnostní, situací souvisí také přesná definice vývoje tlakového pole, včetně směru cirkulace. Podle toho rozlišujeme nejrůznější povětrnostní typy (například brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou se zkratkou „B“), v nichž můžeme očekávat určité projevy počasí.

Typy povětrnostních situací ve vztahu k našemu území a střední Evropě

Podle výskytu cyklonálního nebo anticyklonálního počasí různého druhu (viz výše uvedené nejčastější synoptické situace) a směru cirkulace rozlišujeme následující synoptické čili povětrností typy ve vztahu ke střední Evropě a našemu území:

  • A (anticyklona nad střední Evropou)
  • Ap (anticyklona putující)
  • Sa (jižní anticyklonální situace)
  • SEa (jihovýchodní anticyklonální situace)
  • Ea (východní anticyklonální situace)
  • NEa (severovýchodní anticyklonální situace)
  • NWa (severozápadní anticyklonální situace)
  • Wa (západní anticyklonální situace)
  • Wal (západní anticyklonální situace letního typu)
  • C (cyklona nad střední Evropou)
  • Cv (výšková cyklona)
  • SWc1-3 (jihozápadní cyklonální situace)
  • SEc (jihovýchodní cyklonální situace)
  • Ec (východní cyklonální situace)
  • NEc (severovýchodní cyklonální situace)
  • Nc (severní cyklonální situace)
  • NWc (severozápadní cyklonální situace)
  • Wc (západní cyklonální situace)
  • Wcs (západní cyklonální situace s jižní drahou)
  • B (brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou)
  • Bp (brázda nízkého tlaku vzduchu postupující přes střední Evropu)
  • Vfz (vchod frontální zóny)

Vysvětlivky: Anticyklona, Anticyklonální situace daného směru, Cyklona, Cyklonální situace daného směru, Brázda nízkého tlaku, Ostatní.

Barevně jsou výše uvedené situace rozlišeny (viz vysvětlivky) a níže jsou tyto povětrnostní situace stručně popsány.

Anticyklona nad střední Evropou (A)

Tlaková výše se nachází svým středem přímo nad střední Evropou. Jedná se o stabilní situaci. Někdy se může střed tlakové výše přesouvat k jihu. V některých případech je tlaková výše propojena vysokým tlakem vzduchu s Azorskou tlakovou výší. Nejčastěji se tato situace vyskytuje v první polovině podzimu a přináší do střední Evropy i delší beze srážkové počasí s malou oblačností a jen ranními mlhami či nízkou oblačností. Toto počasí je spojeno také s přílivy teplého vzduchu. Jedná se o typickou situaci „babího léta“.

Postupující anticyklona (Ap)

Tlaková výše je v oblasti střední Evropy v tomto případě přechodnou situací. Přesouvá se ve směru proudění a jde o tlakové výše v přízemním tlakovém poli. Jde o tlakové výše uzavírající jihozápadní, západní a severozápadní situace a oddělující se od stabilních anticyklon nad Azorami a Grónskem. Situace trvají většinou 1-3 dny. Rozlišujeme čtyři skupiny situace postupující anticyklona (Ap1-Ap4), které mají různé dráhy postupu. Nejčetněji se vyskytuje tato situace na jaře a na podzim, nejméně pak zhruba v únoru a v červnu.

Jižní anticyklonální situace (Sa)

Centrum řídící tlakové výše se vyskytuje nad Moskvou, naopak řídící cyklona se nachází severozápadně od Skotska. Frontální zóna se táhne od Pyrenejí, přes východní část Británie, západním pobřežím Skandinávie až nad Barentsovo moře. Od jihu na naše území proniká teplý vzduch, v létě značně prohřátý. V zimním období proniká naopak zejména do vyšších vrstev atmosféry a vzniká teplotní inverze. Frontální vlny ovlivní za této situace pouze západ centrální Evropy. Situace je častá na jaře a na podzim.

Jihovýchodní anticyklonální situace (SEa)

Řídící tlaková výše se nachází nad Skandinávii a nad severovýchodem Evropy. Situaci lze rozdělit na dvě skupiny. Skupina SEa1 je charakteristická hřebenem tlakové výše táhnoucím se z jihovýchodní Evropy, přes střední Evropu a východní Evropu nad Skandinávii. V přízemní vrstvě se vyskytuje tlaková výše postupující z centrální Skandinávie nad Ukrajinu. Frontální zóna probíhá daleko od střední Evropy a to kolem Islandu. Skupina SEa2 se vyznačuje ve výšce tlakovou výší nad severovýchodní Evropou. Při zemi jde o tlakovou výši kolem Moskvy. Frontální zóna se nachází v pásu jižní Atlantik, Biskajský záliv až západ Středomoří. Přes Ukrajinu nad Balkán a dále na naše území proniká studený vzduch. Situace se vyskytuje na jaře, na podzim a v zimě.

Východní anticyklonální situace (Ea)

Situaci je možno opět rozdělit do dvou skupin. Situace Ea1 se vyznačuje tlakovou výší nejčastěji nad Skandinávií či Baltským mořem nebo okolními oblastmi. Ve výšce je tato nad severem Evropy. Do centrální Evropy se někdy rozšiřuje od jihozápadu hřeben tlakové výše a z ní se odděluje střed. V zimě je u nás studený pevninský vzduch, v létě dochází k prohřívání vzduchu. Někdy může při rozšíření tlakové výše od východu postupovat od západu po jejím okraji slábnoucí studená fronta. Frontální zóna se táhne od Atlantiku přes severní Evropu dále k východu. Při situaci Ea2 se frontální zóna nachází v pásu severní Atlantik, Střední Evropa a dále na východ. Vysoký tlak se nachází v pásu střední Atlantik, Británie a dále na východ. Jádro anticyklony bývá nad východní Evropou kolem Bílé Rusi. Cyklonalitou ve Středomoří jsou ovlivněny někdy i jižní části našeho území. Na naše území proniká studený vzduch, v létě je tento prohříván. Situace je častá zpočátku jara a uprostřed zimního období.

Severovýchodní anticyklonální situace (NEa)

Opět lze rozdělit na NEa1 a NEa 2. První typ situace definujeme výskytem tlakové výše nad jihem Skandinávie a Norským mořem a to při zemi i ve výšce. Výběžek tlakové výše zasahuje do centrální Evropy. V zimě se situace vyznačuje přílivem arktického vzduchu nad naše území. Frontální zóna se nachází v oblasti Atlantik, Island až severní Evropa. Druhý typ situace se vyznačuje výběžkem tlakové výše od jihozápadu přes Británii a Skandinávii až na Baltské moře. Zasahuje i do naší oblasti. Frontální zóna se táhne v pásu střední Atlantik, Norské moře až Barentsovo moře. Situace jsou časté v jarním období a na počátku léta.

Severozápadní anticyklonální situace (NWa)

Tlaková níže se nachází nad Bílým moře a jde o stabilní tlakový útvar. Tlaková výše se nachází nad západní Evropou a zasahuje přes Francii a Alpy k jihovýchodu. Frontální zóna putuje z Islandu, přes jih Skandinávie, Baltské moře až nad Ukrajinu. Druhý typ situace (NWa2) má pohyblivou tlakovou níži v oblasti Grónska s postupem k jihovýchodu. Častější je první typ situace a situace je obecně nejčastější z hlediska roku na podzim, nejméně častá je v létě.

Západní anticyklonální situace (Wa) a západní anticyklonální situace letního typu (Wal)

Existují dvě skupiny situace. Cyklona se nachází nad Grónskem až Islandem. Tlaková výše v prostoru od Azor, přes Biskajský záliv nad Francii a dále do centra Evropy. Její výběžek však často zasahuje až nad Ukrajinu. Frontální zóna putuje z Atlantiku přes jižní Skandinávii, Baltské moře a dále k severovýchodu. Severní části našeho území zasahují svými okraji teplé fronty. Druhý typ situace má pohyblivou tlakovou níži, přesouvající se z Islandu do severní části Skandinávie. Těchto případů bývá o něco více než v případě prvního typu této situace. Situace se vyskytuje v létě a na podzim.

Situace Wal je tzv. letní typ situací Wa s odlišnostmi. Tlakové výši za této situace postupují z Atlantiku přes Biskajský záliv, Francii dále do střední Evropy a následně k východu. Tlakové níže se nachází v oblasti pásu Island až Skotsko. Frontální zóna je v pásu střední Atlantik, Británie, Dánsko, Baltské moře a dále na východ. Ve střední Evropě se vyskytuje přechodné jihozápadní proudění ve výšce se zvlněním studených front. Při druhém typu situace je cyklona pohyblivá a přesouvá se až k pobřeží severního Norska. Situace se stabilní cyklonou je více. Tato situace se vyskytuje povětšinu teplé části roku, od května do září a nejčastěji uprostřed léta.

Cyklona nad střední Evropou (C)

Hlavní cyklonální situací je výskyt středu tlakové níže přímo nad oblastí střední Evropy, která je zřetelnější ve výšce. Jedná se o stabilní tlakový útvar se středem přesně nad západem centrální Evropy. Někdy dochází k jejímu pozvolnému postupu k východu. Tlaková výše je nad severní Evropou a také nad Atlantikem v jeho jižní části. Frontální zóna putuje z Atlantiku přes Island. Naše území zasahují frontální systémy, nejčastěji od jihovýchodu či někdy ze severních směrů. Další frontální zóna je tedy nad centrem Evropy. Situace se vyskytuje celoročně, nejčastěji v létě.

Výšková cyklona (Cv)

Jde o tlakovou níží ve vyšších hladinách atmosféry nad Severním mořem, která má menší rozměry. Azorská tlaková výše se krátce vysouvá k severovýchodu a cyklona proniká kolem ní. V přízemní vrstvě je stejně jako ve výšce hřeben vysokého tlaku nad centrem Evropy. Výšková tlaková níže přechází hřebenem tlakové výše, v přízemní vrstvě není tento přechod vyjádřen. Tato situace se vyskytuje jen sporadicky, maximálně dvakrát ročně.

Jihozápadní cyklonální situace (SWc1-3)

Rozdělujeme ji na tři základní typy. V prvním typu, SWc1, se jedná o meridionální jihozápadní situaci, na rozdíl od ostatních jihozápadních situací. Nad Británií se vyskytuje tlaková níže ve vyšších vrstvách atmosféry. Vyjádřena je ovšem i při zemi. Ve střední Evropě působí příliv teplého a vlhkého vzduchu jihozápadního směru ve vyšších hladinách atmosféry. Studená fronta, někdy okludovaná, postupuje přes Francii do střední Evropy. Tam zpomaluje svůj postup a téměř setrvává nad shodnou oblastí. Je rozhraním mezi teplým tropickým vzduchem nad Balkánem a polárním vzduchem na západě Evropy. Vznikají zde někdy mělké frontální vlny, postupující přes centrální Evropu. Tlaková výše vzniká nejčastěji nad severovýchodem Evropy. Situace se vyskytuje nejčastěji v létě.

Situace SWc2 má dvě skupiny. Zásadní je frontální zóna táhnoucí se z jihozápadní Evropy, přes centrum Evropy k severovýchodu. Tlaková výše leží většinou nad Středozemím. V oblasti vznikají často další středy tlakových výší. Cyklona se nachází jižně od Islandu. Teplotní kontrast způsobuje vznik atmosférických front a cyklon s postupem. Frontální vlny zasahují centrální Evropu. Nad naším území se tedy střídá teplý a studený vzduch. Zpočátku jde o teplé jihozápadní proudění, které se postupně ke konci situace změní na studené od západu až severozápadu. V případě, že postupují cyklony jižně, mají silnější vliv na počasí u nás. Situace se vyskytuje po celý rok poměrně četně. Při druhém typu je frontální zóna o něco jižněji, tlaková výše se nachází u Islandu.

Situace SWc3 má frontální zónu vyjádřenou v dráze jihozápad až severovýchod přes střední Evropu. Ve vyšších hladinách je tlaková výše nad severem Afriky. V zimě je střed anticyklony nad Tureckem a Blízkým Východem. Cyklona je nad Británií a Severním mořem ve výšce. Studený vzduch putující od Islandu přes Británii k jihu na jedné straně se setkává s velmi teplým a vlhkým vzduchem proudícím od jihozápadu. Střety těchto rozdílných vzduchových hmot tvoří významná rozhraní. Frontální vlny postupují po rozhraní z Biskajského zálivu, přes jih Francie, naše území dále k severovýchodu. Situace je lépe vyjádřena v zimě a frontální vlny jsou hlubší. Frontální zóna probíhá severně od alpské oblasti. Četněji se situace vyskytuje v létě, patrně vlivem vysunutí subtropické oblasti vysokého tlaku vzduchu nad Středozemí, tedy více severně.

Jihovýchodní cyklonální situace (SEc)

Hřeben vysokého tlaku se nachází nad Skandinávií, Ukrajinou až Černým mořem. Střed tlakové výše leží nad Ukrajinou. Z islandské cyklony vybíhá brázda nízkého tlaku a zasahuje nad západ Středomoří. Tam se nachází střed této níže. V přízemní vrstvě se nachází středy tlakové výše nad Moskvou a níže nad Ligurským mořem. Frontální zóna se nachází v pásu Sicílie, Východní Alpy, naše území až Dánsko. Fronty putující od Sicílie se obnovují a putují přes naše území jako otevřené vlny směrem na severozápad. Situace se vyskytuje zřídka, nejčastěji na počátku zimního období.

Východní cyklonální situace (Ec)

Situace má dvě skupiny. Cirkulace u nás je určena stabilní cyklonou v oblasti Tyrhénského moře. Tlaková výše se nachází nad Skandinávií. Od východu až jihovýchodu k nám proniká teplý vzduch ve vyšších hladinách atmosféry. Do nižších vrstev proniká z oblasti vysokého tlaku vzduchu studený vzduch od severovýchodu. Někdy dochází k postupu nevýznamných front z oblasti Maďarska. V případě první skupiny situace se tlaková níže nachází u Islandu. Kolem ní postupují frontální vlny směrem do Norského moře. Tlaková výše je nad severem Evropy. Nad Biskajským zálivem, Francií a Španělskem je nevýrazná tlaková oblast. Ve druhé skupině situace je zonální proudění s frontální zónou severní Atlantik, severní Evropa a dále na severovýchod. Rovnoběžně směrem na jih až jihovýchod se nachází pás vysokého tlaku vzduchu a to v přízemní vrstvě přes Británii, Bílou Rus ke střednímu Uralu. Centra tlakových výší jsou nad oceány a na nad východem Evropy. Naše území se nachází v jižní části hřebene vysokého tlaku vzduchu. Situace je nejčetnější na jaře, zejména v březnu. Nejméně četná je v létě, zejména v srpnu a na podzim.

Severovýchodní cyklonální cirkuace (NEc)

Též ji dělíme do dvou skupin. Skupiny se liší cirkulací nad západní Evropou. NEc1 je charakteristická výběžkem vysokého tlaku od jihozápadu Evropy přes Británii a Francii dále k severovýchodu. Nad severem Evropy vzniká centrum tlakové výše. Do centrální Evropy proniká v přízemní vrstvě studený vzduch od severu až severozápadu. Nad Balkánem se nachází tlaková níže ve vyšších hladinách atmosféry a kolem ní k nám proniká ve výšce teplý vzduch, který přináší trvalé srážky. Studená fronta někdy postoupí od severozápadu přes ČR, při posunutí se tlakové níže nad Balkán se vrací v podobě teplé fronty zpět. NEc2 je typická tlakovou výší nad Británií a Norským mořem. Frontální zóna vede směřuje z Atlantiku k severu kolem Islandu. Někdy tlakovou výši fronty obcházejí a putují přes severní Evropu. Frontální zóna na jihovýchodě Evropy jde přes Černé moře směrem k severu. Nad mořem se ale rozděluje a některé fronty postupují přes Bílou Rus a Polsko k nám a to kolem cyklony nad Balkánem. Příliv teplého vzduchu není tak intenzivní jako při první skupině situace. Studený vzduch proniká do přízemní vrstvy intenzivně. Situace vzniká hlavně v létě, nejčastěji uprostřed. Méně častá je na podzim a v počátku zimního období.

Severní cyklonální situace (Nc)

Ve výšce se nachází tlaková níže v oblasti Finska, druhá nad severozápadním Atlantikem. V prostoru mezi se nachází významný hřeben vysokého tlaku vzduchu vybíhající od Azor, přes Británii, kde má nad Irskem svůj střed a zasahuje nad Grónsko. V přízemní vrstvě může zasahovat k jihovýchodu, až nad Maďarsko. Frontální zóna probíhá jednak ze severozápadu Evropy, od Islandu a vede do střední Evropy. V oblasti střední Evropy fronty okludují a ve výběžku tlakové výše nad alpskou oblastí následně zanikají. Proniknout může studený vzduch ale až nad Středozemní moře. Tam se obnoví cyklonální činnost a nastává nevýrazná frontální zóna postupující přes Rumunsko nad Azorské moře. Situace se vyskytuje celoročně, maximum má na konci zimy a minimum na konci léta.

Severozápadní cyklonální situace (NWc)

Cyklona se nachází nad střední a severní Skandinávií a Baltským mořem. Opačný tlakový útvar se vyskytuje nad jihovýchodním Atlantikem, poblíž Irska a Azor má svůj střed. Okraj vysokého tlaku zasahuje nad Francii a Alpy či nad západ Středomomoří. Frontální zóna přechází v pásu Island, Severní moře, Dánsko, Polsko až Ukrajina. Na severu Atlantiku dochází ke vzniku významných rozhraní vlivem výskytu teplotně rozdílných vzduchových hmot. Kolem Islandu vznikají frontální vlny, postupující v souladu se zónou k jihovýchodu. Vlny zasahují střední Evropy ještě před svým zokludováním. Situace se vyskytuje velmi často v zimě, naopak nejméně na jaře.

Západní cyklonální situace (Wc) a západní cyklonální situace s jižní drahou (Wcs)

Cyklona nad Islandem a Norským mořem a teplá anticyklona mezi Azorami a Španělskem jsou tlakové útvary řídící situaci Wc. Výběžek tlakové výše sahá nad Francii či do západního Středomoří. Na jihovýchodě a východě Evropy se nachází vysoký tlak. Mezi tlakovými útvary probíhá frontální zóna ze středního Atlantiku, přes Británii, Dánsko, sever Německa až do Pobaltí a dále severovýchodně. Frontální vlny postupují přímo přes střední Evropu a naše území. Při druhém typu situace není tlaková níže stabilní a přesouvá se až nad Skandinávii a tento typ situace Wc je méně častý. Situace se vyskytuje po celý rok, nejvíce v zimě a v létě. V zimním období přináší oblevy či konec inverzních situací, v letním období naopak ochlazení po přílivu velmi teplého vzduchu.

Situace Wcs se odlišuje od Wc posunutím cyklony jižněji, nad Skotsko, Severní moře a jižní Skandinávii. Tlaková výše se nachází nad Azorskými ostrovy. Výběžek této anticyklony zasahuje někdy až nad Španělsko. Střední Atlantik je počátkem frontální zóny, dále vede jižněji než v případě situace Wc a to přes Francii, Alpskou oblast, naše území k severovýchodu. Zonalita proudění není tak významná jako při typické situaci Wc. Jde o brázdu nízkého tlaku vzduchu, viz dále. Ve frontální zóny zasahují střední Evropu frontální vlny, nejsou ovšem okludované oproti situaci Wc. Nejčastěji se situace vyskytuje v zimě, nejméně na jaře.

Brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou (B)

Situace má dvě skupiny. Střed tlakové níže se nachází nad západem Skandinávie, Norským až Severním mořem. Brázda vycházející z této tlakové níže zasahuje až do Středomoří. Tlaková výše se nachází nad jihovýchodem Atlantiku a nad severovýchodní Evropou. Frontální zóna z Atlantiku zaniká nad západní Evropou. Nad Itálií a Středozemním mořem vzniká nová zóna, která putuje přes Maďarsko, Slovensko a Polsko dále k východu. V druhé skupině situací jsou odlišnosti. Tlaková výše zasahuje přes Británii dále na severovýchod a frontální zóna směřuje ze středního Atlantiku k Islandu. Středoevropská brázda nízkého tlaku vzduchu je užší. Frontální vlny postupující zónou od jihu zasahují spíše Moravu a Slezsko a západ Slovenska. Situace se vyskytují nejčastěji v dubnu a květnu a také v říjnu až prosinci.

Brázda nízkého tlaku vzduchu postupující přes střední Evropu (Bp)

Tlaková níže je nad Islandem. První střed vysokého tlaku vzduchu se nachází na západ od Pyrenejí a Biskajského zálivu, druhý nad východem Evropy. Brázda nízkého tlaku vzduchu postupuje mezi těmito tlakovými výšemi přes centrální Evropu od západu. Na rozhraní postupují od jihu frontální vlny. Ke konci výskytu situace se oblast vysokého tlaku vzduchu rozšiřuje od jihozápadu do centrální Evropy. Brázda putuje poměrně rychle. Nejčastěji se situace vyskytuje v létě, nejméně v zimě a to hlavně v únoru. To se podle typizace v posledních 20 letech nevyskytla vůbec.

Vchod frontální zóny (Vfz)

Nad střední Evropou se nachází tlakové sedlo. To tvoří čtyři šachovitě rozložené tlakové útvary. Podle toho, jak jsou přesně rozloženy se situace dělí na Vfz1 a Vfz2. První skupina situace se vyznačuje Azorskou tlakovou výší, která zasahuje výběžkem na jihozápad Evropy, Francii a nad Alpy. Další tlaková výše se nachází nad severní Evropou, často nad Bílým mořem. Tlaková níže je nad jihovýchodní Evropou a sedlo nízkého tlaku nad Evropou střední. Přes Británii putují k východu frontální vlny, které se vlivem studeného vzduchu nad Severním mořem obnovují a putují přes sedlo k východu. Druhá skupina situace je tvořena tlakovými výšemi nad jihozápadní Evropou, která má svůj střed v přízemní vrstvě nad Pyrenejemi, a nad Norským mořem. Tlakovou níží se středem při zemi západně od Irska a druhou v oblasti východní Evropy, která je méně výrazná. Sedlo je nad střední Evropou, v oblasti Čech, Německa a Polska. Situace je dále obdobná jako v první skupině. Vfz se vyskytuje nejčastěji v zimě a v jarním období, nejméně v období podzimním.

Výše byly stručně popsány a graficky v podobě základního postavení tlakových útvarů při konkrétní situaci znázorněny veškeré synoptické typy, které mohou v Evropě vůči našemu území nastat. Každá situace má svoji ustálenou zkratku (uvedeno u každého názvu). Tlakové útvary jsou definovány a popsány detailně na stejnojmenné stránce. Na dalších podstránkách najdete poté popis převažujícího počasí v nich vzhledem k našim podmínkám. Popis a počasí na atmosférických frontách spojených s cyklonami najdete na stránce Atmosférické fronty.

Náčrty synoptických typů byly překresleny dle předlohy na chmi.cz (viz reference) a jako podkladová mapa byla použita mapa společnosti Google dostupná na http://maps.google.com.

Reference

Použitá a doporučená literatura:

ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (ČHMÚ). Portál ČHMÚ. Historická data. Počasí. Typizace povětrnostních situací. Popis synoptických typů. http://portal.chmi.cz/historicka-data/pocasi/typizace-povetrnostnich-situaci#.

MÍKOVÁ, T. KARAS, P.ZÁRYBNICKÁ, A. Skoro jasno. Praha: Česká Televize, 2007

DVOŘÁK, P. Letecká meteorologie 2017. Cheb: Svět Křídel, 2017

BEDNÁŘ, J. KOPÁČEK, J. Jak vzniká počasí? Praha:Karolinum, 2005

GOOGLE, Inc. Mapy Google, http://maps.google.com.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s